JOHN NEWMAN


MARIA V LITANIÍCH





Obsah



ÚVOD
KVĚTEN-MĚSÍC PŘISLÍBENÍ
KVĚTEN - MĚSÍC RADOSTI
MARIA JEST „VIRGO PURISSIMA", PANNA NEJČISTŠÍ
MARIA JEST „VIRGO PRAEDICANDA", PANNA SLAVNÁ
MARIA JEST „MATER ADMIRABILIS", MATKA PODIVUHODNÁ
MARIA JEST „DOMUS AUREA", DÚM ZLATÝ
MARIA JEST „MATER AMABILIS", MATKA PŘEMILÁ
MARIA JEST „ROSA MYSTICA", RŮŽE TAJEMNÁ
MARIA JEST „VIRGO VENERANDA", PANNA CTIHODNÁ
MARIA JEST „SANCTA MARIA", SVATÁ MARIA
MARIA JEST „REGINA ANGELO RUM'^ KRÁLOVNA ANDĚLŮ
MARIA JEST „SPECULUM JUSTITIAE", ZRCADLO SPRAVEDLNOSTI
MARIA JEST „SEDES SAPIENTIAE", STOLICE MOUDROSTI
MARIA JEST „JANUA COELI", BRÁNA NEBESKÁ
MARIA JEST „MATER CREATORIS" MATKA STVOŘITELE
MARIA JEST „MATER CHRISTI", MATKA KRISTOVA
MARIA JEST „MATER SALVATORIS", MATKA SPASITELE
MARIA JEST „REGINA MARTY RUM", KRÁLOVNA MUČEDNÍKŮ
MARIA JEST „VAS INSIGNE DEVOTIONIS", NÁDOBA VZNEŠENÁ POBOŽNOSTI
MARIA JEST „VAS HONORABILE" NÁDOBA POČESTNÁ
MARIA JEST „VAS SPIRITUÁLE", NÁDOBA DUCHOVNÍ
MARIA JEST „CONSOLATRIX AFFLICTORUM", POTĚŠENÍ ZARMOUCENÝCH
MARIA JEST „VIRGO PRUDENTISSIMA", PANNA NEJMOUDŘEJŠÍ
MARIA JEST „TURRIS EBURNEA", VĚŽ ZE SLONOVÉ KOSTI
MARIA JEST „SANCTA DEI GENITRIX", SVATÁ BOŽÍ RODIČKA
MARIA JEST „MATER INTEMERATA", MATKA NEPOSKVRNĚNÁ
MARIA JEST „ROSA MYSTICA", RŮŽE TAJEMNÁ
MARIA JEST „TURRIS DAVIDICA", VĚŽ DAVIDOVA
MARIA JEST „VIRGO POTENS", PANNA MOCNÁ
MARIA JEST „AUXILIUM CHRISTIANORUM", POMOCNICE KŘESŤANŮ
MARIA JEST „VIRGO FIDELIS", PANNA VĚRNÁ
MARIA JEST „STELLA MATUTINA", HVĚZDA JITŘNÍ
MEMORANDUM
OBSAH

ÚVOD


NA HROBY DRAHÝCH ZEMŘELÝCH staví se kříže, tu a tam dřevěné, s nichž za několik let jméno vyssaje slunce a smaže déšť, jinde železné, na nichž nápisy zarostou rzí a zakryje se nepamětí památka na toho, kdo odpočívá pod drnem. Déle všem nárazům a změnám času odolá kámen, ten z našich polí, kopců a lomů, jehož zrnatost připomíná také hlas hrdliček, skřivanů a lesních holubů, v němž možno číst skromnost domácího dvora, ale také sílu a urputný boj o život v dávnověkých staletích. Na hrobech kněží je možno leckde spatřit kříž mramorový, bílý. Tobě však, drahá matko, k železnému kříži, nad nímž se skláněla zelená nebesa mohutného kaštanu který žádná sekyra mně z paměti nevyseká, stavím ted něco dražšího, než je mramor carrarský, tyto Litanie. Připisuji je památce Tvého jména, neboť není to dílo vědecké, nýbrž část života Newmanovy lásky; nebot nikdy nezapomenu na ono tiše zářivé světlo nedělního odpoledne, kdy Ty sama v domě zvalas mě asi devítiletého chlapce k modlitbě loretánských litanií a kdy po prvé jsem pocítil stesk pozemského života. Slunce padalo na stůl přes zelenou, snad již očesanou jabloni a kdesi za vsí hráli si chlapci. Mám po Tobě modlitební knížky se zažloutlými kostěnými deskami, které Ti byly slabikářem, podle něhož uči-las mě víře v dobách zlých, za války a v převratu, v syrovém počasí líčilas mi máj, a dnes listuje v nich, poznávám dni svého mládí, poznávám, kolik to bylo Tvých vzdechů, nadějí a důvěřivého a prostého pozvedání očí, kolikrát to byl zahleděný zrak, kolikrát listy a věty měnily se Ti v krajinu duchovní, ve vidění života, a já kněz se ted zde nalézám jako květ Tvých modliteb, jako věno Tvé víry, jako dílo Tvé svaté smrti. Neboť smrt jako v souhrn snesla a rozsvítila tajemný smysl Tvého života.
Jan Dokulil



KVĚTEN-MĚSÍC PŘISLÍBENÍ


1.května

Proč jest vyvolen měsíc květen, abychom se v něm cvičili ve zvláštní pobožnosti k blahoslavené Panně?
Za prvé proto, že je to doba, kdy země vyráží v čerstvé listoví a puká v zelenou trávu po krutých mrazech a zimním sněhu, po syrovém počasí a bouřlivých větrech a po dešti studeného předjaří. Za druhé, že květy jsou na stromech a květiny v zahradách. Za třetí, že dni se dlouží a slunce vychází časněji a zapadá později. Proto, že takové štěstí a rozradostnění zevnější přírody jest vhodnou družkou naší pobožnosti k Té, která jest Růží mystickou a Domem zlatým.
Někdo však řekne: „Ano, v našem kraji máme často černý, drsný máj." Ovšem, nezapírám to, avšak přece aspoň potud mám pravdu, že přinejmenším je to měsíc přislíbení a naděje. I když je někdy počasí špatné, přece je to měsíc, který začíná a ohlašuje léto. Víme přes všechno, co je v něm nevlídné, že pěkné počasí přijde, ať už spíše nebo později. „Jeí ještě daleko to vidění podle slov prorokových, „splní se na konci a nezklame. Bude-li prodlévati, čekej, nebot jistě přijde, dostaví se. 1)
Květen pak jest měsícem, ne-li naplnění, alespoň přislíbení; a zdaž právě to není pravý způsob, jak se díváme nejvhodněji na blahoslavenou Pannu, svatou Marii, které jest tento měsíc zasvěcen ?
Prorok volá: „ Vyjde prut z kořene Jesse a květ z kořene jeho vystoupí. 2) Kdo jiný jest tím květem než naše blahoslavená Panna? Kdo jiný jest tím prutem či překrásným stonkem, na němž rozkvete květ, leč Maria, Matka našeho Pána, Maria, Máti Boží ?
Bylo prorokováno, že Bůh přijde na zemi. Když se naplnily časy, jak to bylo zvěstováno andělem, přicházejícím k Marii? „Zdrávas, milosti plná," řekl Gabriel, „Pán s tebou; požehnaná jsi mezi ženami. 3) Ona tedy byla jistým přislíbením přicházejícího Spasitele a proto též máj svým zvláštním názvem jest její měsíc.
------------------------------
1) Hab 2. 3.
2) Is. II. I.
3) Luk. I. 28.



KVĚTEN - MĚSÍC RADOSTI


2.května

Proč jest květen zván měsícem Mariiným a zvláště jí jest zasvěcen? Mimo jiné důvody také proto, že on jediný jest v církevním roce dobou, která najednou nejvíce jest posvěcena, nejvíce sváteční a nejvíc radostná. Vždyť kdo by si přál, aby únor, březen anebo duben byl měsícem Mariiným, uváživ, že je to doba postu a pokání? Nebo kdo by chtěl prosinec, dobu adventní - čas naděje, ovšem, protože vánoce přijdou, avšak též čas zdrženlivosti ? Vánoce samotné netrvají celý měsíc. Ale vždyť přece leden má radostné Zjevení Páně s průvodem Neděl! Má, těch však ve většině roků jest ubráno pro naléhavý příchod Septuagesimy, devítníku.
Zato květen náleží k době velikonoční, která trvá 50 dní - a do té doby obyčejně připadne měsíc celý a první jeho polovice vždy. Největší svátek Nanebevstoupení Páně jest také v květnu, vyjma jednou nebo dvakrát za čtyřicet roků. Pentekostes, zvané též letnice, svátky svatodušní, jsou obyčejně v květnu a svátky Nejsvětější Trojice a Božího Těla jsou v něm nezřídka. Proto tedy máj je dobou, ve které se se pěje tolik alleluja, protože Kristus vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a Svatý duch sestoupil namísto něho.
To jest tedy důvod, proč květen jest zasvěcen blahoslavené Panně. Maria jest první ze všech
tvorů nejvíc způsobilá, aby byla přijata od Boha za dítko, dítko nejdražší a nejbližší. Sluší se, aby tento měsíc náležel té, ve které jsme obzvláště o-slaveni a radujeme se pro jeho velikou péči, kterou nám věnuje, pro vykoupení a posvěcení ve jménu nejsvětějšího Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha svatého.
Leč Maria není jen nejzpůsobilejší, aby byla dívkou Páně. Je také Matkou jeho Syna a je královnou všech svatých a v tomto měsíci Církev slaví svátky několika z těch největších vítězů, kteří smějí býti v její družině. První v řadě, 3. května, jest svátek Nalezení sv. Kříže, kdy uctíváme onu drahocennou krev, kterou Kříž byl polit ve dni Umučení. Archanděl Michael a svatí tři apoštolé mají své sváteční dni v tomto měsíci: sv. Jan, milovaný učedník, sv. Filip a sv. Jakub. Sedm papežů, dva z nich zvláště slavní: sv. Řehoř VII. a sv. Pius V.; také dva z největších Učitelů : sv. Athanáš a sv. Řehoř Naziánský; dvě svaté panny, obzváště Bohem milované: sv. Kateřina Sienská, sv. Maria Magdalena z Pazzi a jedna svatá žena paměti nejhodnější v análech Církve, sv. Monika, matka sv. Augustina. A především světec v Církvi nám nejbližší, náš vlastní patron a Otec, sv. Filip, zabírá svou novénou a oktávou 15 dní z 31 dnů měsíce. 1) Těch několik jmenovaných patří k nejvzácnějším plodům boží mnohotvárné milosti a tvoří dvůr své slavné Královny.
------------------------------
1) Sv. Filip je patronem Anglie.



MARIA JEST „VIRGO PURISSIMA", PANNA NEJČISTŠÍ


3.května

Neposkvrněným početím nejblahoslavenější Panny jest míněna nej větší zjevená pravda, totiž že Marie byla počata v lůně své matky sv. Anny bez dědičného hříchu.
Od pádu Adamova všechno lidstvo, všichni potomci prarodičů jsou počati a narozeni v hříchu. Inspirovaný spisovatel volá v žalmu Miserere: „neboť v nepravostech jsem se počal a hříších počala mně matka má". 1) Onen hřích, který náleží každému z nás a jest náš od prvního okamžiku našeho života, jest hřích nevěry a neposlušnosti, pro nějž Adam ztratil Ráj. My, dítky Adamovy, jsme dědicové následků hříchu jeho, ztrativše v něm duchovní roucho milosti a svatosti, které mu bylo dáno od Stvořitele při stvoření. V tomto stavu ztráty a vyděděnosti my všichni jsme byli počati a zrozeni. A jediný řádný způsob, jak můžeme býti z něho vysvobozeni, je svátost křtu.
Avšak Maria nikdy nebyla v tomto stavu; byla od věčnosti rozhodnutím Božím z něho vyňata. Od věčnosti Bůh Otec, Syn a Duch svatý se rozhodl stvořiti člověka a předvídaje pád Adamův, rozhodl se vykoupili celé lidstvo skrze svého Syna, jenž vezme na se tělo a trpěti bude na kříži. V témž nepochopitelném, věčném okamžiku, ve kterém Syn Boží byl zplozen Otcem, bylo rozhodnutí naplněno vykoupením lidstva skrze něho. Ten, jenž byl zplozen od věčnosti, byl zrozen podle věčného rozhodnutí, aby nás zachránil v čase a aby vykoupil všechna lidská pokolení. A vykoupení Mariino bylo přesně určeno a jakoby jmenováno tím zvláštním způsobem, jejž my zveme Neposkvrněným početím. Bylo určeno, ne že Maria má býti očištěna, od hříchu, nýbrž že má být od prvého okamžiku svého bytí před hříchem ochráněna, že ďábel nikdy nebude míti na ní podílu. Proto byla dítkem Adama a Evy, jako by oni nikdy nebyli padli; nikdy se s nimi nesdílela o jejich hřích, naopak, zdědila dary a milosti, které Adam a Eva měli v ráji, a v míře ještě daleko větší. To jest její zvláštní výsada a základ všech spasitelných pravd, které jsou nám zjeveny, Jí zplna náležejíce. Řekněme tedy se všemi svatými: Maria, Panno nejčistši, bez dědičného hříchu počatá, oroduj za nás!
------------------------------
1) Ž. 50. 7.



MARIA JEST „VIRGO PRAEDICANDA", PANNA SLAVNÁ


4.května

Maria jest Virgo praedicanda, to jest Panna, která má býti velebena, doslova, o které se má kázati.
Jsme zvyklí v kázáních rozhlašovati to, co jest podivuhodné, zvláštní, zřídka vídané, nové, důležité. Tak na příklad, když Kristus Pán už už měl přijíti, sv. Jan Křtitel o něm kázal, nebo apoštolé šli do širého světa a kázali Krista. Co jest nejvznešenější, nejzvláštnější, nejdražší výsadou Mariinou ? Že byla bez hříchu. Jakási žena ze zástupu zavolala na Pána našeho: „Požehnaný život, který tebe nosil! 1) On odpověděl, „požehnanější jsou ti, kdož slyší slovo Boží a přijímají je! 2) Tato slova se naplnila v Marii. Byla naplněna milostí, aby se stala Matkou Boží. Avšak samo o sobě bylo větším darem, býti tak posvěcenou a tak čistou, než její mateřství. Náš Pán vskutku nemohl se státi jejím synem, dokud by ji dříve neposvětil; avšak přesto větším požehnáním jest skvost tak dokonalé svatosti. Pro tuto přednost jest tedy Virgo praedicanda. Zaslouží si, aby bylo o ní kázáno všude, protože se nikdy nedopustila hříchu, ani nejmenšího, protože hřích neměl u ní místa, protože skrze plnost boží milosti nikdy nepomyslila myšlenku či nepromluvila slova či neučinila skutku, čím by se méně líbila všemohoucímu Bohu, protože na ní se ukázal jeho nej větší triumf nad nepřítelem duší. Pročež když se zdálo, že je všechno ztraceno, aby ukázal, co Bůh může učiniti pro nás všechny, umíraje za nás, aby ukázal, čeho lidská přirozenost, jeho dílo, je schopna přijmouti, aby ukázal, jak naprosto může zničiti nejzazší úsilí, nejzhuštěnější zlo nepřítele a proměniti v opak všechny důsledky pádu, náš Pán začal, třebas dříve než sám přišel, konati svůj nejpodivuhodnější čin vykoupení v osobě té, která se měla státi jeho Matkou. Za cenu krve, která se měla proliti, účinně zasáhl a zabránil, že nepropadla hříchu Adamovu, už dávno před tím, než podal za ni zadostiučinění na kříži. A proto kážeme ji, ženu, která je předmětem podivuhodné milosti.
Dále byla Virgo praedicanda ještě z jiného důvodu: Kdy a jaké věci kážeme? Kážeme to, co jest neznámé, co se může státi známým. Proto se říká v Písmu o apoštolech, že „kázali Krista". Komu? Těm, kdož ho neznají - pohanskému světu. Ne těm, kteří ho znají, nýbrž těm, kteří ho neznají. Kázání je práce postupná: nejdříve jeden úkol, pak druhý. Tak byli pohané přivedeni do Církve postupně. A stejným způsobem rostla kázání o Marii před dětmi Církve, i pobožnosti k ní rostly, rostly postupně s kráčejícími věky. Nekázalo se o ní tolik v dřívějších časech. Nejdřív byla v kázáních rozhlašována jako
Panna panen, potom jako Matka Boží, potom slavena pro své nanebevzetí, potom jako útočiště hříšníků, posléze jako Neposkvrněné početí. A tento poslední bod se stal předmětem zvláštních kázání v nynějším století; 3) tak tedy to, co bylo nejprvnější v její vlastní historii, je poslední, co na ní Církev poznává.
------------------------------
1) Luk. 11. 27.
2) Luk 11. 28.
3) Dogma o Neposkvrněném početí bylo prohlášeno r. 1854; zjevení Panny Marie v Lurdech se stalo r. 1858.



MARIA JEST „MATER ADMIRABILIS", MATKA PODIVUHODNÁ


5.května

Když Maria, Virgo praedicanda, Panna, která má býti hlásána, jest nazývána Admirabilis, chceme se tázati, jaký jest účinek kázání o jejím Neposkvrněném početí. Svatá Církev ji hlásá, káže o ní, že byla počata bez hříchu dědičného. A ti, kdož slyší, děti Církve, diví se, žasnou, obdivují se jí, jsou uchváceni kázáním. Neboť jest to přednost velmi veliká.
Vždyť též o stvořené vznešenosti plni bázně přemýšlíme, když je tak veliká jako Mariina. Podobně mocný Stvořitel sám praví o sobě, když Mojžíš toužil spatřiti jeho slávu: „ Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověku nelze mne spatřiti a býti živ. 1) A svatý Pavel praví: „Náš Bůh jest oheň sžírající. 2) A když sv. Jan, svatý jak on byl, uviděl toliko lidskou přirozenost Pána našeho, jak jest na nebesích, padl k nohám jeho jako mrtvý; 3) a stejně, když pohlíží na zjevení andělů. Sv. Daniel, když se mu zjevil svatý Gabriel, „omdlel a ležel ztrnulý, obličejem přitisknut k zemi". 4) Když tento veliký archanděl přišel k Zachariáši, otci svatého Jana Křtitele, Zachariáš také „ulekl se a bázeň připadla na něho". 5) Avšak jinak tomu bylo s Marií, když týž sv. Gabriel přišel k ní. Byla vskutku užaslá a chvěla se při jeho slovech, protože ji, která byla tak pokorného smýšlení, oslovil „milostiplná" a „ požehnaná mezi ženami"; avšak byla s to, snésti jeho pohledy.
Dvěma věcem se z toho učíme: za prvé, jak veliká byla svatost Mariina, že mohla snésti přítomnost anděla, jehož jas udeřil svatého proroka Daniele, že omdlel - a skoro až na smrt; a za druhé, od té doby jest mnohem světější než anděl, a my o tolik méně svati než Daniel, pročež hle, jak silný důvod máme, abychom ji nazývali Virgo Admirabilis, Pannou podivuhodnou, Pannou úctynejhodnější, pomyslíme-li na její nevýslovnou čistotu!
Mnozí lidé jsou tak pošetilí, tak slepí, tak přízemní, odvažujíce se domnívati, že Maria není tolik urážená zatvrzelým hříšníkem jako její božský Syn, a že si ji můžeme udělati přítelkyní a přímluvkyní, i když se k ní budeme blížiti bez hlubokého zármutku nad hříchy, ba dokonce bez přání pravého pokání a bez předsevzetí, že se polepšíme. Jako by Maria mohla méně nenáviděli hřích a více milovati hříšníky než její Syn? Nikoliv, projeví svou přízeň jen těm, kteří si přejí zbaviti se svých hříchů; jak by jinak mohla býti sama bez hříchu? Nikoliv, jestliže nejdokonalejšímu z nás, podle Písma sv., jest „krásná jako měsíc, výborná jako slunce, hrozná jako vojenský šik spořádaný" 6) jaká teprve jest hříšníku nekajícnému?
------------------------------
1) Ex. 33. 20.
2) Žid. 12. 29.
3) Zjev. 1. 17.
4) Dan. 10. 9.
5} Luk. 1. 12.
6) Velep. 6. 9.



MARIA JEST „DOMUS AUREA", DÚM ZLATÝ


6.května

Proč Maria jest nazývána „dům"? A proč jest nazývána „zlatý dům"? Zlato jest nej krásnější, nejcennější ze všech kovů. Stříbro, měď a ocel mohou se zdáti oku dobrými, každý kov svým způsobem, avšak žádný z nich není tak drahocenný, tak nádherný jako zlato. Naskytne se nám málokdy příležitost viděti je ve velikém množství; leč ten, kdo viděl velkou kopu jasných zlatých mincí, ten ví, jak vzhled zlata jest velkolepý. Proto je v Písmu Svaté město obrazně nazýváno,zlaté'. „Město," praví sv. Jan, „bylo ryzí zlato, jako by to bylo průzračné sklo. 1) Ovšem, zamýšlí podati nám obraz podivuhodné krásy nebes, srovnávaje je s nejkrásnější hmotou, kterou můžeme viděti na zemi.
Proto též Maria jest nazývána „zlatou"; neboť její milosti, její ctnosti, její nevinnost, její čistota jest svrchovaného třpytu a oslňující dokonalosti, tak drahá, tak vynikající, že takřka ani andělé se nemohou dívati svýma očima na ni více, než my sneseme, patříce na veliké dílo z čistého zlata.
Avšak pozoruj dále, Maria jest „zlatý dům", nebo raději bych řekl „zlatý palác". Představme si, že bychom viděli veliký palác nebo veliký kostel celý ze zlata, od základů až po střechu; taková úměrně co do počtu, různosti a rozsahu duchových předností jest Maria.
Proč však je nazvána domem či palácem? A čím palácem ? Maria jest domem nebo palácem Velikého krále, Boha samého. Náš Pán, Syn boží z téže božské podstaty kdysi v ní přebýval. Byl jejím hostem; ne, více než hostem, neboť host přichází do domu a zase odchází. Avšak náš Pán vskutku se narodil v tomto dome. Vzal své tělo a svou krev z tohoto domu, z těla a krve Panny Marie. Právem tedy byla učiněna z ryzího zlata, neboť ona měla dáti tvar tělu Syna božího. Byla zlatá při svém narození. Procházela ohněm svého utrpení jako zlato výhní a když byla vzata na nebesa, byla podle slov hymnu
Above all the Angels in glory unto!d
Standing next to the King in a vesture of gold. 2)
------------------------------
1) Zjev. 21. 18.
2) nade všemi anděly v slávě, již nelze vylíčit, stojíc vedle Krále v zlatém plášti.



MARIA JEST „MATER AMABILIS", MATKA PŘEMILÁ


7.května

Proč jest Maria nazývána Amabilis? Protože byla bez hříchu. Hřích ve své pravé podobě jest cosi protivného, ale milost něco jasného, krásného, přitažlivého.
Přesto můžeme říci, že bezhříšnost sama nebyla dosti s to, aby vzbudila u lidí lásku, nebo aby se pro ni Maria nám stala drahou, a sice ze dvou důvodů: za prvé, protože nedovedeme milovat nikoho, kdo by nebyl jako my sami -a my jsme hříšníci; a za druhé, protože jenom svatý život její nemohl ji učinit příjemnou a okouzlující, neboť svaté osoby, s kterými jsme se setkali, nebyly vždy roztomilé a my je nemůžeme milovati, ačkoliv k nim můžeme vzhlížeti s úctou velikou.
Co se týká prvého důvodu, můžeme připustiti, že zlí lidé nemilují, nemohou milovati lidi spravedlivé; avšak naše blahoslavená Panna Maria jest nazývána Amabilis čili líbezná, přemilá, neboť jest taková dětem církve, ne těm, kteří jsou mimo Církev, kteří jí ani neznají. A nikdo, leč dítko Církve, nemá ve své duši zbytky boží milosti, jež by ho naučila dostatečně ji milovati -ač toho velmi potřebuje - a aby jeho bytost se stala schopnou lásky k ní. To na vysvětlenou prvé myšlenky postačí.
Těžší jest, co se týče druhé myšlenky, totiž jak si máme vysvětlit, že Naše Paní za svého života na zemi přitahovala k sobě lidi a budila v nich lásku; snad jen tím, že byla svatá ? Uvažme, že svatí neměli vždy toho daru, aby jiné přitahovali.
Abychom to pochopili, musíme si vzpomenouti, že jest veliký rozdíl mezi duší blahoslavené Panny, která nikdy nezhřešila, a duší, ač svatou, přece poskvrněnou kdysi hříchem Adamovým. Neboť tato duše, byť i po křtu a pokání, nutně trpí duchovními ranami, následky to onoho hříchu. Svatí lidé vskutku se nedopouštějí nikdy smrtelného hříchu; ba někdy se nedopustili za celý svůj život ani jediného hříchu těžkého. Avšak svatost Mariina je předčí. Nedopustila se ani lehkého hříchu a o této zvláštní výsadě není známo, že by kdy náležela někomu jinému leč Marii.
Nuže, jakýkoliv nedostatek lásky a obliby, sladkosti, přitažlivosti, který u svatých vskutku jest, vzniká ze zbytků hříchu nebo naopak, z nedostatku svatosti chybí též dostatečná síla přemoci špatné sklony přirozenosti ať tělesné, ať duševní. Avšak co se týká Marie, její svatost byla tak veliká, že kdybychom Marii byli spatřili a slyšeli, nebyli bychom schopni říci těm, kteří by se nás na ni ptali, nic jiného, než že je andělská a nebeská.
Ovšem, její tvář byla velice krásná; než nebyli bychom schopni vzpomenouti si, zda byla krásná či ne; nevzpomněli bychom si ani na
jediný rys, protože to byla její duše bez hříchu, která zírala z jejích očí a mluvila jejími ústy a kterou bylo slyšeti v jejím hlase a která ji objímala celou celičkou. Ať stála či kráčela, ať se smála či byla smutná, její duše bez hříchu to byla, která dovedla podmaniti si všechny, ve kterých zbylo něco milosti, nějaký zbytek milosti, aspoň jakási láska k svatým věcem. Božská melodie byla ve všem, co mluvila a konala -v její podobě, v jejím dechu, v jejím chování, že okouzlila každé upřímné srdce, jež přišlo blíže k ní. Její nevinnost, její pokora a skromnost, její prostota, upřímnost a pravdivost, její nesobeckost, její nepředstíraný zájem o každého, s kým se stýkala, její čistota - to byly vlastnosti, pro které byla tak lásky hodna; a kdybychom ji viděli nyní, ani první, ani druhá naše myšlenka by nepřipomínala, co pro nás může učiniti u svého Syna (ačkoliv může učiniti tolik), nýbrž na prvém místě bychom mysleli: „ó jak krásná !" a druhá naše myšlenka by byla: „ó jaká jsme my ošklivá a protivná stvoření!"



MARIA JEST „ROSA MYSTICA", RŮŽE TAJEMNÁ


7.května

Čím se stala Maria, Rosa mystica, vzácnou, jemnou, dokonalou květinou božího duchového stvoření? Stalo se to tím, že byla zrozena, živena a ochraňována v mystické zahradě čili v Ráji božím. Písmo užívá obrazu zahrady, chce-li mluviti o nebesích a jejich požehnaných obyvatelích. Zahrada jest místo na zemi, vyhrazené stromům a rostlinám, všem dobrým, všem rozmanitým věcem, které jsou sladké chuti nebo vonné čichu nebo krásné na pohled nebo užitečné pro pokrm; a v smyslu duchovním znamená zahrada domov blažených duchů a svatých duší, bydlících tam pohromadě, duší, které zároveň kvetou a zároveň plody přinášejí, duší, které přišly, aby rodily v pečlivém hospodářství božím květy a plody milosti, květy krásnější a vonnější všech květů jiných zahrad, plody jemnější a výbornější než jsou všechny, které může vypěstovati hospodář pozemský.
Vše, co Bůh učinil, vypráví o svém Tvůrci; hory hovoří o jeho věčnosti, slunce o jeho nezměrnosti a větry o jeho všemohoucnosti. Stejným způsobem květiny a úroda mluví o jeho svatosti, jeho lásce, jeho prozřetelnosti. A jaké jsou květy a ovoce, takové musí být místo, na kterém jsou nalezeny. Lze říci, ježto byly nalezeny
v zahradě, že také zahrada má přednosti, které mluví o Bohu, neboť jest jejich domovem. Na příklad bylo by zcela mimořádné, kdybychom našli květiny překrásné na horských útesích nebo vzácné ovoce v písečných pustinách. Avšak jako květy a ovocem jsou míněny v mystickém smyslu dary a milosti Ducha svatého, tak zahradou jest mysticky míněno místo duchovního odpočinku, míru, klidu, občerstvení a potěšení.
Naši prarodiče byli postaveni do „zahrady rozkoše", zastíněné stromy „krásnými na pohled a příjemnými, aby se z nich jedlo, 1) se Stromem života uprostřed a řekou k svlažování země. Tak náš Pán, mluvě s kříže ke kajícímu lotrovi, nazývá požehnané místo, nebesa, kam ho chtěl přivésti, „rájem", čili zahradou rozkoše. Proto sv. Jan v Apokalypse mluví o nebesích, o paláci božím jako o zahradě či ráji, v němž je Strom života, přinášející své plody každého měsíce.
Taková byla zahrada, kde Růže tajemná, Neposkvrněná Maria, byla ochraňována a živena, aby se stala Matkou všesvatého Boha, od narození až do zasnoubení se sv. Josefem, po třináct roků. Tři léta byla v rukou své svaté matky, sv. Anny, a pak deset let byla živa v chrámě božím. Zde, v požehnaných zahradách, možno říci, žila sama sobě, ustavičně navštěvována rosou boží milosti a vyrůstajíc víc a více v nebeskou květinu, až na konec se stala vhodným příbytkem Nejsvětějšího. Bylo to prostě důsledkem Neposkvrněného početí. Vyjma ji, všechny nejkrásnější růže v ráji byly dotčeny snětí a byly v nebezpečí, že budou napadeny červem a kobylkou. Všechny, vyjma Marii; ona od počátku byla dokonalá ve své líbeznosti a své kráse a konečně, když anděl k ní přišel, našel ji „plnou milosti", jež v ní byla ve svrchované míře od prvého okamžiku jejího života.
------------------------------
1) Gen. 2. 9.



MARIA JEST „VIRGO VENERANDA", PANNA CTIHODNÁ


8.května

Slova „ctihodný" užíváme obyčejně o tom, co jest staré. A to proto, že jen co je staré, má ponejvíce vlastnosti, vzbuzující vážnost a úctu.
Velkolepé dějiny, ryzí charakter, plnost ctností, laskavost, zkušenost budí naši úctu, avšak obyčejně mládí nepřináleží.
Že však tomu není stejně u svatých, vidíme hned, podíváme-li se na ně pozorně. Krátký jejich život je dlouhým životem. Tak praví Písmo svaté: „Neboť stáří ctihodné není dlouhověkost, aniž poetem let měřeno bývá, ale šediny jsou člověkovi moudrost a věk starý - život neposkvrněný. Spravedlivý však, byť i před časem smrtí zachvácený, v pokoji bude. Došed v krátku vrcholu mravnosti vyplnil časy mnohé. 1)
Nuže, jest tu i pohanský spisovatel, nevědoucí ničeho o svatých, který tvrdí, že též dětem, všem dětem, by se měla vzdávati úcta veliká, a to pro jejich život, jenž je posud nevinný. A toto vědomí jest pociťováno daleko široko a vyjádřeno ve všech krajích; aspoň tolik, že pohled na ty, kdož nezhřešili (to jest, kteří nejsou ještě tak staří, aby padli do smrtelného hříchu), pro jejich doopravdy nevinné, usmívající se mládí, často zmátl a obrátil lupiče nebo vraha přímo v jejich zlém jednání, naplnil ho náhle bázní a přivedl ho, ne-li k pokání, aspoň ke změně úmyslu.
A bychom přešli z nejnižšího k Nejvyššímu, co řekneme o Věčném Bohu (můžeme-li vůbec o něm mluviti) leda to, že On, protože jest věčný, jest ustavičně mladý, bez počátku, proto beze změny, a v plnosti a dokonalosti svých nepochopitelných přívlastků stejně nyní jako před tisíciletý! Příhodně jest nazýván v Písmu „Starcem velikého věku" a proto jest nekonečně ctihodný; posud nepotřebuje stáří, aby ho učinilo úctyhodným. Skutečně nemá žádného z těchto lidských podmínek k úctyhodnosti, které mu musí svatí spisovatelé obrazně připisovati, abychom my pocítili hlubokou pokoru a uctivou bázeň, již jsme povinni chovati, myslíme-li na něho. A stejně tomu jest, když myslíme na velikou Matku Boží, pokud jen tvor může se podobati Stvořiteli. Její nevýslovná čistota a naprostá neposkvrněnost stínem jakéhokoliv hříchu, její Neposkvrněné početí, její věčné Panenství -tyto její přednosti (třebas byla tak neobyčejně mladičká, když k ní Gabriel přišel) jsou s to, aby nás přiměly zvolati prorockými slovy Písma s bázní a jásáním: „ Tys sláva Jerusalema, tys radost Izraele, tys čest lidu našeho; protož i ruka Páně posilnila tebe a pro tu věc požehnána budeš na věky. 2)
------------------------------
1) Moud. 4. 7. másl.
2) Jud. 15. 10.



MARIA JEST „SANCTA MARIA", SVATÁ MARIA


9.května

Bůh samotný může činiti si nárok na přívlastek svatosti. Proto zpíváme v Hymnu „tu solus sanctus", „jen Ty sám jsi svatý". Svatostí míníme stav býti prost jakýchkoliv skvrn, stíná a porušen! duchové přirozenosti; a to jest v úplném rozporu s hříchem a vinou.
Říkáme, že Bůh sám jest svatý, ačkoliv vpravdě všechny jeho vysoké přívlastky jsou u něho v takové plnosti, že se právem může o něm říci, že je má on sám. Proto náš Pán řekl mladíku ona slova o dobrotě: „Nikdo není dobrý leč Bůh sám." 1) On sám jest Síla, sám jest Moudrost, sám jest Prozřetelnost, Láska, Milosrdenství, Spravedlnost, Pravda. Ano, jest tomu tak; avšak svatost jest označena jako jeho zvláštní přednost, protože označuje více než ostatní jeho vlastnosti, nejen povýšenost nad všemi jeho tvory, nýbrž i důrazně jeho odlišení od nich. Proto čteme v knize Job: „ Zda-li člověk, přirovnán k Bohu, spravedliv nalezen bude, nebo ten, jeni z ženy se zrodil, bude shledán čist ? Hle, ani měsíc nesvítí, ani hvězdy nejsou čisté před obličejem jeho." 2) „Hle, mezi svatými jeho žádný neproměnitelný, a nebesa nejsou čistá před obličejem jeho." 3)
Toho si musíme všimnouti a pochopiti to na prvém místě: avšak za druhé víme též, že Bůh ve svém milosrdenství udělil svým rozumným tvorům svých vlastností v rozličném množství a především svatosti, která jest nejdůležitější. Adam, na příklad, od času, kdy byl stvořen, byl nadán nad svou lidskou přirozenost milostí boží, aby ho spojila s Bohem a posvětila ho. Milost jest tedy zvána svatou milostí a proto, že jest svatá, jest spojujícím principem mezi Bohem a člověkem. Adam v Ráji mohl mít vědění i umění a mohl mít mnoho ctností, avšak dary ty nespojovaly ho se svým Stvořitelem. Svatost to byla, která ho spojovala, neboť od sv. Pavla jest řečeno: „Bez svatosti nikdo Boba neuzří." 4)
Když však člověk padl a ztratil tuto milost posvěcující, podržel dále ostatní rozličné dary; snad v určité míře poctivost, soucit, srdečnost a spravedlnost, avšak přece ty ctnosti ho s Bohem nespojují. Čeho potřebuje, je svatost. A proto prvním činem Boží dobrotivosti, který nám prokázal a který je zapsán v Evangeliu, bylo to, že nás vyzvedl ze stavu nemilosti, hlavně svátostí křtu a že udělenou milostí nám znovu otevřel bránu, tak dlouho zavřenou, mezi duší a nebem.
Vidíme tedy plnost názvu Naší Paní, voláme-li ji „svatáMaria". Když Bůh chtěl připraviti lidskou matku pro svého Syna, to bylo důvodem, že jí dal, aby byla neposkvrněně počata. Začal, ne dávaje jí dar lásky nebo plnost pravdy nebo urozenosti nebo zbožnosti, ač podle potřeby je měla všechny. Avšak Bůh začal své dílo veliké, dříve než byla zrozena; dříve než mohla mysliti, mluviti nebo jednati, posvěcuje ji a tím čině ji obyvatelkou nebeského města, i když prozatím na zemi. „Tota pulchra es, Maria." Nikdy na ní nebyla hříchem zkřivena linie krásy. Tím se liší ode všech svatých. Bylo dosti velikých misionářů, vyznavačů, biskupů, církevních učitelů, kněží. Vykonali veliká díla a vzali s sebou do nebe nespočetně konvertitů a pokání činících. Trpěli mnoho a oplývali zásluhami. Avšak Maria právě tím podobá se svému božskému Synu, že On, jsa Bohem, odlišuje se ode všech stvoření, jako ona odlišuje se ode všech svatých a andělů, neboť jest „milosti plná". 5)
------------------------------
1) Mark. 10. 18.
2) Job. 25. 4. 5.
3) Job. 15. 15.
4) Žid. 14. 15.
5) Luk. i. 28.



MARIA JEST „REGINA ANGELO RUM'^ KRÁLOVNA ANDĚLŮ


10.května

Toto vznešené pojmenování se může vhodně spojití s Mateřstvím Mariiným, to jest se sestoupením Ducha svatého v Nazaretě po zvěstování archanděla Gabriela a s následujícím narozením Pána našeho v Betlemě. Maria, jako Matka Páně, přišla k němu blíže než kterýkoliv z andělů; ano blíže než serafové, kteří ho obklopují a ustavičné provolávají „svatý, svatý, svatý".
Dva archandělé, kteří mají zvláštní ulohu, jak to líčí Evangelium, jsou sv. Michael a sv. Gabriel - oba jsou činně účastni při Vtělení: sv. Gabriel, když sv. Duch sestoupil na Marii, sv. Michael, když božské dítko se narodilo.
Sv. Gabriel pozdravil Pannu slovy : „milostiplná" a ,,požehnaná mezi ženami" a oznámil jí, že Duch svatý sestoupí na ni a že nositi bude syna, jenž bude synem Nej vyššího.
Že sv. Michael jí sloužil při narození syna Božího, čteme v Apokalypse, napsané od apoštola sv. Jana. Víme, že náš Pán přišel zříditi království boží mezi lidmi, ale sotvaže se narodil, musel snášeti prudké útoky světských mocností, které si přály zabiti ho. Herodes mu usiloval o život, avšak byl zachráněn sv. Josefem, jenž jej i Matku jeho odvedl do Egypta. Sv. Jan však nám vypravuje v Apokalypse, že hlavnimi strážci Matky a dítka byli Michael a jeho andělé.
Nejdřív viděl sv. Jan ve vidění „veliké znamení s nebe" (míní „nebem" Církev nebo království boží): „Žena oděná sluncem a měsíc majíc pod nohama, a na hlavě jejíkoruna s dvanácti hvězdami" a když už měla poroditi své Dítě, , ukázalo se jiné znamení na nebi", „drak veliký, rudý", to jest zlý duch, „aby pohltil Dítko",1) jakmile by se narodilo. Syn byl zachráněn svou božskou mocí, avšak ihned zlý duch onu ženu pronásledoval, ale sv. Michael a jeho andělé přišli ji zachránit a dábla přemohli.
„/ nastal boj veliký v nebi", praví svatý apoštol, „Michael a andělé jeho bojovali s drakem. A bojoval drak i andělé jeho.2) I svržen byl drak ten veliký, had ten starý, jenž slově dáblem a satanem."3) Nyní, stejně jako tehdy, Blahoslavená Matka Boží má zástupy andělů, kteří jí slouží; a ona jest jejich Královnou.
------------------------------
1) Zjev. 12. 1. - 4.
2) Zjev. 12. 7.
3) Zjev. 12. 9.



MARIA JEST „SPECULUM JUSTITIAE", ZRCADLO SPRAVEDLNOSTI


11.května

Dnes nejdřív musíme rozvážiti, co jest míněno spravedlností, neboť to slovo, jak se ho užívá v Církvi, nemá téhož významu jako v běžné řeči. „Spravedlnost" v našem rozjímání neznamená ctnost poctivosti, nestrannosti, přímosti, nýbrž je to slovo označující všechny ctnosti zároveň, dokonalý, ctnostný stav spravedlivosti duše neboli mravní dokonalost. Jest to cosi velmi blízkého tomu, co jest míněno svatostí. A tak tedy když Naše Paní jest nazývána „Zrcadlem spravedlnosti", chce se tím říci, že jest zrcadlem zbožnosti, svatosti, nadpřirozené dobroty.
Dále jest třeba rozvážit, co tím míníme, volajíce ji Zrcadlem. Zrcadlo jest plocha, která odráží světelné paprsky, na př. tichá voda, uhlazená ocel nebo skleněná tabulka. Co odrážela Maria? „Odrážela" našeho Pána; - než on jest nekonečná svatost. Ona tedy potud, pokud může tvor, odrážela jeho božskou svatost, a proto jest Zrcadlem svatosti, nebo jak praví litanie, Spravedlností.
Tážeme se, jak mohla zrcadliti jeho svatost? Proto, že s ním žila. Vidíme denně, jak se lidé stávají podobnými jeden druhému, žijí-li pohromadě milujíce se vespolek, manžel a žena, rodiče a děti, bratři s bratřími nebo sestrami, přátelé s přátelí, jak se časem neobyčejně sobě připodobní. Každý z nás to zná ze zkušenosti, jsme toho svědky na své vlastní oči a uši, ve výrazu rysů obličeje, v hlase, v chůzi, v řeči, ba dokonce v rukopise připodobňují se jeden druhému - a stejně pokud se týče myslí, mínění, vkusu, přesvědčení. A dále nepochybně ve stavu duší, jichž neuvidíme, ať v dobrém či ve zlém.
Nyní rozvažuj, že Maria milovala svého božského Syna láskou nevýslovnou; a rozvažuj též, že ho měla při sobě po celých třicet roků. Což nevidíme, že byla milosti plná, dříve než ho počala v životě, tedy že musela míti nesmírnou nekonečnou svatost, když žila v úzkém styku s Bohem po třicet let? - Svatost řádu andělského, odrážejíc vlastnosti Boží v plnosti a přesnosti, jaké žádný světec na zemi, žádný poustevník, žádná svatá panna nám nemůže ani připomenouti! Vpravdě tedy jest Maria Speculum Justitiae, Zrcadlo Boží Dokonalosti.



MARIA JEST „SEDES SAPIENTIAE", STOLICE MOUDROSTI


12.května

Maria jest tak nazývána v Litaniích, protože Syn Boží, jenž je zván v Písmu též „Slovem" 1) a „Moudrostí Boží", kdysi v ní přebýval a pak po zrození a v nejútlejším mládí byl chován na jejích loktech a na klíně jejím odpočíval. Proto jsouc skutečně lidským trůnem toho, jenž kraluje na nebesích, vhodně jest nazývána Stolicí Moudrosti. Slovy básníkovými:
Jsouť trůnem jeho ňadra Tvá, ó Matko přečistá,
a jestli něco pod nebem, jen tento trůn Tvé Dítko nésti má.
Avšak její Syn jí náležel i po době dětství -byl jí poddán, jak nám vypravuje sv. Lukáš, a žil s ní v jejím domku, až odešel, aby kázal, -to jest nejméně po třicet roků. To nás přivádí k tomu, abychom rozjímali o ní, abychom rozjímali cosi podobného, ba příbuzného s tím, co nám včera bylo vnuknuto pod názvem „Zrcadlo Spravedlnosti". Neboť tak blízká a ustavičná důvěrnost se Synem Božím stvořila v ní svatost nepochopitelně velikou, a nezbytně také vědění, kterých nabyla za tak mnoho let, hovoříc s ním o věcech přítomných, minulých a budoucích, musela býti tak veliká a tak hluboká a tak rozličná a tak naprostá, že ač byla žena prostá, bez zkušeností a zvláštních příhod, přece musela předstihnouti ve vědění o stvoření, o vesmíru a historii největší filosofy, ve vědění bohovědném největší theology a v rozeznávání a vidění prorockém nejomilostněnější z proroků.
Co jiného by bylo hlavním předmětem rozhovorů mezi ní a jejím Synem než podstata Boží, jeho vlastnosti, prozřetelnost a díla jeho všemohoucnosti! Nemohl jí vyložiti vznešená, věčná rozhodnutí a úmysly a vůli Boží? Nemohl ji čas od času zasvětiti do všech otázek Studia, o nichž se nejdřív jednalo a pak byly uloženy v Církvi od časů apoštolů až po naše doby, a o všech, které se naskytnou až do konce, - ano o těch a ještě víc než o těch? Všechno, co jest nejasné, všechno, co jest jen ve zlomcích ve zjevení, mohlo jí býti předneseno jasně a prostě od Pána, jenž jest Světlo světa, ovšem v takové míře, v jaké lze člověkovi to pochopit.
A stejně co se týká událostí budoucích. Bůh mluvil k prorokům. Máme jeho slova v Písmu. Leč mluvil k nim v obrazech a podobenstvích. Jen jeden byl, totiž Mojžíš, jemuž dovolil mluviti tváří v tvář. „Bude-li kdo mezi vámi prorokem," praví Bůh, „u vidění ukáži se jemu, aneb ve snách mluviti budu k němu. Ale není takový služebník můj Mojžíš... nebo útty k ústům mluvím k němu: a zjevně, ne skrze podobenství a obrazy,Hospodina vidí. 2) Bylo to největší předností inspirovaného zákonodárce židovského; než jak nízko, jak daleko byl za výsadou Mariinou! Mojžíš byl obdařen předností vidět Boha tu a tam, čas od času, avšak Maria po třicet roků ho doma vidí a slyší, jsouc mu tváří v tvář, mohouc se ho otázati na vše, co by ráda měla vysvětleno, jsouc si jista, že odpověď, kterou dostává, jest od Boha Věčného, který ani neklame, ani oklamán býti nemůže.
------------------------------
1) Jan 1. 1.
2) Num. 12. 6.-8.



MARIA JEST „JANUA COELI", BRÁNA NEBESKÁ


13.května

Maria jest nazývána Branou nebeskou, neboť se stalo skrze ni, že náš Pán přišel s nebes na zemi. Prorok Ezechiel, prorokuje o Marii, volá: „Brána tato zavřena bude: nebudet otvírána, a muž nepůjde skrze ni, a bude zavřená Knížeti. Kníže sám sedati bude v ní." 1)
Nyní se to naplnilo, nejenom že náš Pán vzal na se tělo z jejího těla, že se stal jejím Synem, nýbrž - a to jest nejdůležitější - že zaujala místo v ekonomii Vykoupení. Naplnilo se to v jejím duchu a vůli stejně jako v jejím těle. Eva měla podíl na pádu lidském, ačkoli vlastně Adam představuje lidské pokolení, a jej! hřích učinil nás hříšníky. Eva začala a pokoušela Adama. Písmo praví: „Viděla tedy žena, že by dobrý byl strom k jídlu, a očím pěkný, a na pohledění rozkošný, i vzala z ovoce jeh ) a jedla a dala muži svému, který íaké jedl." 2)
Slušelo se tedy Božímu milosrdenství, že když žena začala porušení světa, aby opět žena začala jeho uzdravení, a že když Eva otevřela cestu osudnému skutku prvníhoAdama, Maria otevřela cestu vykupitelskému dílu druhého Adama, totiž Pána našeho Ježíše Krista, jenž přišel, aby spasil svět smrtí na kříži. Proto Maria jest nazývána svatými Otci druhou a lepší Evou, protože učinila první krok ke spáse lidstva, jež Eva uvrhla do zkázy.
Jak a kdy měla Maria podíl, počáteční podíl na obnově světa? Bylo to tehdy, když anděl Gabriel přišel k ní, aby jí oznámil velkou důstojnost, která má býti věnem jejím. Sv. Pavel nám poroučí „vydati tělo své v oběť živou, svatou, Bohu libou". 3) Musíme se nejen modliti svými rty a postiti se a činiti vnější pokání a býti cudni ve svých tělech, musíme též býti poslušní a čisti ve svých myšlenkách. A proto co se týče Blahoslavené Panny, byla to vůle Boží, aby se stala dobrovolně a s plným pochopením Matkou našeho Pána, a ne aby byla pouhým passivním nástrojem, jehož mateřství by nemělo zásluhy ni odměny. Čím vyšší boží dary, tím větší naše povinnosti. Nebylo lehkým podílem, býti tak důvěrně blízko Vykupiteli lidstva, jak se o tom přesvědčila později, když s ním trpěla. Proto tedy uvažujíc dobře o slovech andělových, drive než dala odpověd - tázala se, zdali tak vznešeným činem nebude zmařeno Panenství, jež Bohu zaslíbila. Když jí anděl říká, že ne, pak s úplným souhlasem, z celého srdce, plna boží lásky, kterouž ji Bůh miloval, a plna vlastní skromnosti, volá: „ A], já dívka Páně, staniž mi se podle slova tvého." 4) Tehdy, projevujíc souhlas, stala se Branou nebeskou.
------------------------------
1) Ez. 44. 2.3.
2) Gen. 3. 6.
3) Řím. 12. 1.
4) Luk. 1.38.



MARIA JEST „MATER CREATORIS" MATKA STVOŘITELE


14.května

Je to název, o kterém bychom se měli domnívati spíše než o všech ostatních, že nemůže náležeti žádnému z tvorů. Při prvním pohledu byli bychom pokoušeni říci, že uvádí ve zmatek naše základní ideje o Stvořiteli a stvoření, o Věčném a časném, o samo sebou Jsoucím a odvislém, avšak při dalším pečlivém rozvážení uvidíme, že ho nemůžeme upříti Marii, aniž bychom popřeli božské vtělení - to jest největší a fundamentální pravdu zjevení, totiž, že Bůh se stal člověkem.
A to bylo chápáno už v nejstarším věku Církve. Křesťané byli zvyklí od počátku nazývati Blahoslavenou Pannu „Matkou Boží", neboť věděli, že je nemožno popříti její jméno, aniž by popřeli slova sv. Jana „Slovo - to jest Bůh Syn - tělem se stalo V)
A v krátké době se shledalo, že jest nutno prohlásiti tuto pravdu hlasem ekumenického koncilu církevního. Neboť jako důsledek odpírání, jež chovali lidé k Tajemství, vyvstal blud, že prý náš Pán nebyl pravým Bohem, nýbrž jen člověkem, jenž se odlišuje od nás jedině v tom, že Bůh v něm přebýval, stejně jako přebývá ve všech lidech, toliko ve větší míře; jako Duch svatý přebývá v andělech a prorocích, jako bydlí v chrámu, nebo dále jako náš Pán dlí ve svatostánku v kostele. A tehdy shledali biskupové a věrný lid, že není možno jiným způsobem zničiti tuto falešnou a zlou nauku, leč když prohlásí zcela určitě a za článek víry uznají, že Maria jest nejen matkou člověka, nýbrž i Bohorodičkou. A od té doby název Mariin „Matka Boží" stal se tím, co jmenujeme dogmatem neboli článkem víry.
To nás vede k vyššímu ponětí o této invokaci. Jest více podivuhodné, že takový název byl dán Marii, než učení, že Bůh, aniž přestal býti Bohem, mohl se státi člověkem ? Jest více tajemné, že Maria mohla býti Matkou Boží, než to, že Bůh mohl býti mužem ? Tato poslední myšlenka, jak jsem řekl, jest základní pravdou zjevení, dosvědčenou proroky, evangelisty a apoštoly v celém Písmu. A co může býti užitečnějšího a radostnějšího, než podivuhodná přislíbení, která vyplývají z pravdy o Marii Bohorodičce - největší zázrak, že se stáváme bratry našeho Boha, že všichni v budoucnu budeme povýšeni samým Vtěleným Bohem na místo, kde andělé přebývají, budeme-li žiti zbožně a zemřeme-li v boží milosti, že naše těla budou vzkříšena z prachu a budu vzata do nebe, že budeme skutečně spojeni s Bohem, že budeme účastni božské přirozenosti, že každý z nás, s duší a tělem, bude pohřížen do propasti slávy, obklopující Všemohoucího, že ho budeme viděti a požívati jeho svatosti, zplna podle slov textu: „Kdokoliv bude činiti vůli Otce mého, který jest v nebesích, ten jest mým bratrem, mou sestrou a mou matkou." 2)
------------------------------
1) Jan 1. 14.
2) Mark. 3. 35.



MARIA JEST „MATER CHRISTI", MATKA KRISTOVA


15.května

Každá z invokací Mariiných má svůj zvláštní význam a smysl a může býti předmětem určité meditace. Nyní jest námi vzývána jako Matka Kristova. Z jakého důvodu ji tak nazýváme? Abychom si připomněli, že ona jest, o níž se od počátku prorokovalo a k níž se pozvedaly naděje a modlitby všech svatých, všech věrných ctitelů božích, všech, kteří „vyhlíželi spásu Israele" 1) v každé době, dokud vykoupení nenastalo.
Náš Pán byl nazýván Kristem nebo Mesiášem od židovských proroků a židovského národa. Dvě slova Kristus a Mesiáš značí totéž. Překládají se jedním slovem „Pomazaný". Za starých dob byly tři veliké úřady nebo duchovní zřízení, jimiž Bůh sděloval vůli svou vyvolenému národu, Israelitům neboli Židům, tak byli totiž později nazýváni, a to úřad kněžský, královský a prorocký. Ti, kteří byli vyvoleni Bohem pro některý úřad, byli slavnostně pomazáni olejem -značícím milost boží, která jim byla dána pro jejich veliké povinnosti. Avšak náš Pán byl vším zároveň, knězem, prorokem i králem - knězem, protože sám sebe obětoval za naše hříchy, prorokem, protože nám zjevil svatý zákon Boží, a králem, protože nad námi vládne. Proto on jest jediným pravým Kristem.
V očekávání příští velkého Mesiáše Hebreové, vyvolený národ, zírali z věků do věků. Spasitel měl přijíti, aby uvedl všechny věci na správnou míru. A úzce byly spiaty dvě důležité otázky, které jim ustavičné tanuly na mysli, kdy přijde a kdo bude jeho matkou. Byloť jim řečeno hned na počátku, že nesestoupí s nebe, nýbrž že se narodí z Ženy. Po pádu Adamovu už řekl Bůh, že símě Ženy 2) potře hlavu Hadovu. Kdo tedy měl býti tou Ženou, tak významně označenou padlému pokolení Adamovu? Na konci mnoha století bylo dále zjeveno Židům, že veliký Mesiáš nebo Kristus, símě Ženino, bude zrozen z jejich rasy a v určitém kmeni ze všech dvanácti, na něž byl jejich národ rozdělen. Od té doby každá dívka označeného kmene se domnívala, že ona má nej větší privilegia, že ona bude matkou Mesiáše, Krista; neboť bylo jasno, že matka toho, jenž sám jest tak vznešený, musí být také vznešená a dobrá a požehnaná. Proto mimo jiné důvody byl v takové vážnosti stav manželský, neboť se všichni domnívali, že manželství jest nutné zařízení pro jeho příchod, nevědouce nic o tajemství zázračného početí Kristova, ani o tom, kdy se opravdu stane.
Proto i Maria, kdyby bývala byla jako jiné ženy, byla by toužila po manželství, aby též měla naději, že bude nositi Velikého Krále. Leč ona byla příliš pokorná a příliš čistá, a na to nemyslila. Bylo jí vnuknuto, aby si zvolila lepší stránku služby boží, která nebyla známá Židům -stav panenství. Dala přednost tomu, býti raději jeho Nevěstou nežli jeho Matkou. A zcela důsledně, když anděl Gabriel jí oznámil vysoké určení, bála se a odpírala, až byla ujištěna, že není nutno, aby zrušila své předsevzetí a přestala žiti životem panenským, zcela oddána Bohu.
Tak se stala Matkou Kristovou, ne jak zbožné ženy po mnoho věků ho očekávaly, nýbrž odmítajíc milosti takového mateřství, získala je působením milosti vyšší. A v tom jest plný smysl slov sv. Alžběty, když Maria Panna ji navštívila, slov, kterých i my užíváme v Pozdravení: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého." 3) A proto také modlíce se litanie vzdáváme úctu Bohu Duchu svatému, skrze něhož je Pannou a Matkou zároveň.
------------------------------
1) Luk. 2. 25.
2) Gen. 3. 15.
3) Luk. 1. 42.



MARIA JEST „MATER SALVATORIS", MATKA SPASITELE


16.května

Na tomto místě musíme pochopiti jako při rozjímání včerejším, co se míní, zveme-li Pána našeho Spasitelem, abychom porozuměli, proč se toho názvu užívá v Litaniích v jedné z invokací Mariiných.
Zvláštní jméno, pod nímž byl znám náš Pán dříve, než přišel, jak jsme se včera dověděli, bylo Mesiáš, Kristus. Tak byl znám Židům. Avšak když se v těle ukázal na zemi, byl znám pod novými třemi jmény, Syn Boží, Syn člověka a Spasitel. První jméno vyjadřuje jeho božskou přirozenost, druhé přirozenost lidskou, třetí jeho osobní poslání. Anděl, který se zjevil Marii, nazval ho Synem Božím, anděl, který se zjevil Josefovi, nazval ho Ježíšem, což znamená Spasitel, a stejně také ho nazvali Spasitelem andělé, když se zjevili pastýřům. Leč sám se zvláště nazývá Synem člověka.
Nejenom andělé ho zovou Spasitelem, též dva největší z apoštolů,sv. Petr a sv. Pavel, ve svých prvních kázáních. Sv. Petr ho nazývá „Králem a Spasitelem 1) a sv. Pavel volá „Spasitel, Ježíš" 2) A jak andělé, tak apoštolé nám říkají, proč jest tak nazýváii - protože nás vysvobodil z moci zlého ducha, z viny a bídy našich hříchů. Proto andél praví Josefovi: „Nazveš jméno jeho Ježíš, neboť spasí lid svůj od hříchů jejich"; 3) a sv. Petr: „Bůh ho povýšil za Krále a Spasitele, aby přinesl pokání Israeli na odpuštění hříchů." 4) A sám praví: „Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co bylo zahynulo." 5)
Nuže, nyní pozorujme, jak se to obráží v našich myšlenkách. Vysvobozovati otroky z moci nepřátelské znamená tolik, co bojovati. Náš Pán byl bojovníkem, protože byl Spasitelem. Nemohl osvoboditi zajatců bez boje, ani bez osobního utrpení. Nuže, kdo obzvláště nenávidí války? Na to pohanský básník odpovídá. „Války," praví, „nenávidí matky." Právě matky to jsou, které zvláště trpí ve válce. Mohou se honositi ctí, již jim získají jejich synové, leč ani taková čest nešetře jim s duší ani dost málo z dlouhého utrpení, úzkosti, obav, opuštěnosti a tísně, jež cítí matky vojáků. Tak tomu bylo i s Marií. Po třicet roků byla oblažována ustavičnou přítomností Synovou - ba on jí byl poddán. Avšak přišel čas, kdy po něm volal boj, pro který přišel na zemi. Rozhodně přišel, ne aby byl jen synem Marie, nýbrž aby byl Spasitelem lidstva, a proto tedy na konec od ní odešel. Poznala potom, co jest býti matkou vojáka. Opustil ji, víc ho neviděla, marně se pokoušela přijít mu blízko. Po léta žil v jejím náručí a pak aspoň v jejím příbytku, - avšak nyní podle jeho vlastních slov, „Syn člověka nemá, kam by hlavy složil" 6) A pak, když několik let minulo, uslyšela o jeho zajetí, o soudu, plném posměchu a o jeho mučení. Naposled přišla mu blíže - kdy a kde? - na cestě na Kalvarii, a když byl vyzdvižen na kříž. A konečně držela ho zase v objetí, ano -když už byl mrtev. Ano, vstal z mrtvých, však tím ho přece nijak nezískala, neboť vstoupil na nebesa, kam ona ho ihned následovati nemohla. A zůstala na zemi po tolik roků - v péči vskutku jemu nejdražšího apoštola sv. Jana. Čím však byl i ten nejsvětější muž, srovnáme-li s ním jejího Syna, který byl též Synem Božím ? Ó svatá Maria, Matko našeho Spasitele, v této meditaci jsme nyní náhle přešli do Tajemství bolestných, od Zvěstování Gabrielova k Sedmi tvým bolestem. Ty tedy budou předmětem další řady našich meditací.
------------------------------
1) Srov. 2. Petr. 1. 11.
2) Srov. Skutk. 13. 23.
3) Mat. 1. 21.
4) Skut. 5. 31.
5) Luk. 19. 10.
6) Luk. 9. 58.



MARIA JEST „REGINA MARTY RUM", KRÁLOVNA MUČEDNÍKŮ


17.května

Proč jest tak nazývána - ta, která nikdy neutrpěla žádného úderu, žádné rány, žádného bezpráví na svém posvátném těle? Jak může být povýšena nad ty, jejichž těla vytrpěla násilí bez soucitu a nejhroznější trýznění pro Pána našeho? Jest vskutku královnou všech svatých, těch, kteří „chodí s Kristem v rouše bílém, neboí jsou toho hodni" 1) Avšak jak také těch, kteří „byli zabiti pro Slovo boží a pro svědectví, které vydali 2)
Dříve než odpovíme na tuto otázku, musíme si vzpomenouti, že utrpení duševní může býti stejně kruté jako utrpení tělesné. Lidé zlí, kteří jsou nyní v pekle, a ti vyvolení boží, kteří jsou v očistci, trpí jen na duších, neboťjejich těla jsou ještě v prachu; než jak hrozné jest to utrpení! A snad mnoho lidí ve vysokém věku může dosvědčit tíhu a sílu smutku, který, jak se zdálo, byl s to je rozdrtit, ačkoliv tělesného utrpení tu nebylo.
Jaká zdolávající hrůza musela pojmouti Blahoslavenou Marii, když viděla utrpení a ukřižování svého Syna! Její smrtelná úzkost byla mečem, pronikajícím srdce, jak prorokoval sv. Simeon v chrámě, když obětovala Ježíše. Když ani sám náš Pán nemohl snésti pomyšlení na to, co ho čeká, a byl při té myšlence polit krvavým potem, ana duše měla takový vliv na jeho tělo, zdaž to neukazuje, jak veliké může býti utrpení duševní? A bylo by tedy podivné, kdyby hlavu i srdce Mariino opustily všechny síly, když stála pod jeho Křížem?
Proto jest nejvlastnější matkou mučedníku.
------------------------------
1) Zjev. 3. 4.
2) Zjev. 6. 9.



MARIA JEST „VAS INSIGNE DEVOTIONIS", NÁDOBA VZNEŠENÁ POBOŽNOSTI


18.května

Býti zbožný jest býti oddaný. Víme, co se míní oddanou ženou nebo dcerou. Jest to ta žena, jejíž myšlenky směřují k osobě hluboce a něžně milované. Stále svého miláčka sleduje očima, hledá ustavičně záminku, aby mu posloužila, a jsou-li její službičky sebe nepatrnější, přece aspoň ukazují, jak jsou důvěrné a jak ustavičné. A zvláště, je-li předmět její lásky sláb nebo v bolestech nebo blízek smrti, tím usilovněji dlí po jeho boku a nezná nic než jeho.
Příkladem takové naprosté oddanosti k našemu Pánu, že až v lásce sám na sebe zapomíná, jest sv. Pavel, jenž volá: „S Kristem ukřižován jsem". A dále: „Žijipak nikoliv více já, nýbrž žije ve mně Kristus. Co však žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mně zamiloval a sama sebe vydal za mě." 1)
Třebas oddanost sv. Pavla ke Kristu Pánu byla veliká, oddanost Blahoslavené Panny byla daleko větší, neboť byla jeho Matkou, neboť měla jeho utrpení skutečně před svýma očima, neboť s nim žila v dlouhé důvěrnosti po třicet roků, neboť byla svou zvláštní, nevýslovnou svatostí jemu v duchu tak blízká. Když pak on byl posmíván, poličkován, bičován a přibit na Kříž, cítila vše stejně bolestně, jako by každá potupa a mučení, které se na něm páchaly, zasahovaly přímo ji. Mohla vykřikovati v agónii při každé jeho muce.
Nazývá se to Mariino soutrpení neboli utrpení se svým Synem. A stalo se to proto, že Maria jest „Vas insigne devotionis".
------------------------------
1) Gal. 2. 20.



MARIA JEST „VAS HONORABILE" NÁDOBA POČESTNÁ


19.května

Sv. Pavel nazývá vyvolené duše nádobami počestnosti, cti, protože jsou vyvoleny, a nádobami, protože skrze lásku boží jsou naplněny božskou, nebeskou a posvěcující milostí. Oč spíše tedy Maria jest nádobou počestnosti, která má míti nejen milost Boží, nýbrž i pravého Syna Božího, utvořeného, pokud se týká těla, z těla jejího a z její krve!
Avšak tento přívlastek „honorabile", je-li dán Marii, připouští další a zvláštnější smysl. Byla mučednicí bez hrubého zneuctění, jež se přidružovalo k utrpením mučedníků. Tito byli odvlékáni, vrháni do vězení zároveň s nejpodlejšími zločinci a hrubě uráženi nejsprostšími slovy a nejnečistějšími řečmi, jež jenom satan mohl vnuknouti. Ba věru, takové bolesti nevýslovné trpěly též svaté ženy, panny, nevěsty Kristovy, které pohané uchvacovali, mučili a usmrcovali. Nade všechny náš Pán sám, jehož svatost byla větší než svatost kteréhokoliv vznešeného stvoření nebo nádoby milosti - také on, jak dobře víme, byl bit pěstmi, ze šatů svlečen, bičován, posmíván, vláčen sem a tam a pak napiat, hřeby přibit, vyzdvižen na vysoký Kříž, na podívanou zpustlému davu.
Nuže ten, který snášel hanbu hříšníků za hříšniky, dopřál tohoto svrchovaného pohanění i své Matce, jež byla bez hříchu. Trpěla v duši, ne v těle. Pravda, v době, kdy on byl v agónii, byla též v agónii, při jeho utrpení trpěla stejně, byla ukřižována s ním. Kopí, které proniklo jeho prsa, proniklo jejího ducha. Než nebylo viditelných známek tohoto důvěrného mučednictví: stála tichá, usebraná, bez pohnutí, osamocená, pod křížem Syna, obklopená anděly a chráněná ve své panenské svatosti, aniž pohlédla na kohokoliv, kdo měl podíl na jeho Ukřižování.



MARIA JEST „VAS SPIRITUÁLE", NÁDOBA DUCHOVNÍ


20.května

Býti duchovním jest tolik, co žiti ve světě duchů, - jak sv. Pavel praví: „naše přebývání jest v nebesích". 1) Býti duchovně vidoucím jest patřiti skrze víru na všechny dobré a svaté osoby, které nás skutečně obklopují, i když jich nevidíme svýma tělesnýma očima, patřiti na ně skrze víru tak živě, jako zíráme na věci na zemi, na zelený kraj, na modrou oblohu a třpytný jas. V tom je důvod, že vidění svatých lidí, jsou-li jimi obdařeni, jsou jen mimořádným pokračováním a korunou vidění podle nadpřirozeného nazírání všeho toho, co pravidelným působením milosti jest vždycky kolem nich.
Tato vidění potěšovala a posilovala Blahoslavenou Pannu ve všech jejích zármutcích. Andělé kolem ní jí rozuměli a ona rozuměla jim, zcela bezprostředně, čehož však nelze očekávati nám, kteří jsme zdědili po Adamovi poskvrnění hříchu. Nepochybně; leč nezapomeňme nikdy, že jako ona byla potěšována ve svých utrpeních anděly, tak i my jsme od nich v mnohých životních zkouškách posilováni, způsobem, jenž je nám příhodný, od týchž nebeských poslů Nejvyššího, ba dokonce od Všemohoucího Boha samého, od Třetí Osoby Nejsvětější Trojice, která vzala na sebe úkol býti naším Parakletem, Ustavičnou pomocí, Utěšitelem!
Nechť užijí všichni, kdož jsou obtíženi starostmi, této své posily, když začali vésti život duchovní. Budou-li volati k Bohu, odpoví jim. A kdyby ani jednoho přítele na zemi neměli, mají Jej, a on, cítil-li se svou Matkou, když visel na kříži, nyní jsa ve své slávě cítí i s nejslabšími a nejponíženějšími z lidu svého.
------------------------------
1) Filip. 3. 20.



MARIA JEST „CONSOLATRIX AFFLICTORUM", POTĚŠENÍ ZARMOUCENÝCH


21.května

Sv. Pavel píše, že Pán ho posiloval ve všech jeho souženích, aby také byl schopen přispěti na pomoc zarmouceným, a to povzbuzováním, jež přijal od Boha. Toto jest tajemství pravého potěšení: útěchu může přinésti jiným ten, kdo sám byl velice zkoušen a cítil, jak sám jí potřebuje a dostalo se mu jí. Proto jest řečeno o Pánu našem: „Poněvadž totiž sám trpěl byv zkušen, může pomoci těm, kteří jsou zkoušeni." 1)
Tato slova nám říkají, proč Blahoslavená Panna jest potěšení zarmoucených. Všichni víme, jak je zvláštní potěšení matčino, a jest nám dovoleno nazývati Marii naší Matkou od času, kdy Pán s Kříže ustanovil poměr mateřství a synovství mezi ní a sv. Janem. A ona obvzláště může utěšovat, protože trpěla víc než všechny matky vůbec. Ženy, při nejmenším jemnocitné ženy, jsou obyčejně ušetřeny drsné zkušenosti veřejných tržišť světa. Avšak ona po nanebevstoupení Páně byla poslána do cizích zemí stejně jako apoštolově, ovce mezi vlky. Ačkoliv sv. Jan se o ni staral jako sv. Josef za jejího mládí, Maria byla cizincem a poutníkem na zemi více než všichni světci boží, zcela v poměru ke své lásce k tomu, jenž byl na zemi a již odešel. Stejně jako musela s Děťátkem uprchnout přes poušť do pohanského Egypta, tak musela též po jeho vystoupení na nebesa vstoupiti na loď a plouti k pohanskému Efesu, kde žila a umřela.
Ó vy všichni, kteří jste uprostřed hrubých sousedů nebo posměvačných druhů nebo bezbožných známých nebo záštiplných nepřátel a jste bez pomoci, vzývejte Pannu Marii, vzpomínajíce na její utrpení mezi pohanskými Řeky a pohanskými Egypťany.
------------------------------
1) Žid. 2. 18.



MARIA JEST „VIRGO PRUDENTISSIMA", PANNA NEJMOUDŘEJŠÍ


22.května

Možná, že se vám nezdá na první pohled, že by ctnost moudrosti byla spojena s útrapami a zármutky naší Paní. Leč zde jest hledisko, s něhož se nám připomíná její moudrost v bolestech. Musíme připomenout, že ona není jen velikým vzorem života rozjímavého, nýbrž i praktického, a praktický život je zároveň životem pokání a moudrosti, jde-li o to, aby byl dobře prožit. Nuže, Maria byla zahrnuta vnější prací a těžkou službou stejně jako dnes kterákoliv milosrdná sestra. Ovšem, její povinnosti byly různé v různých dobách jejího života, když byla dívkou, ženou, matkou, vdovou. Než přece její život byl povinností den se dne a s hodiny na hodinu. Jako cizinka v Egyptě měla povinnosti vůči ubohým pohanům, mezi něž byla zavedena. Jako občanka Nazareta měla povinnosti vůči svému příbuzenstvu a svým sousedům. Měla své povinnosti, ač nezaznamenané, v době, kdy Kristus Pán kázal a hlásal své království. A když opustil tuto zemi, měla povinnosti vůči apoštolům a zvláště vůči evangelistům. Měla povinnosti vůči mučedníkům a vyznavačům, kteří byli ve vězení, vůči nemocným, nevědomým a chudým. A dále měla vyhledati se sv. Janem novou a pohanskou krajinu, kde ji potkala šťastná smrt. Avšak dříve než zemřela, jak mnoho musela trpěti za svého života mezi modloslužebnými národy! Jistě andělové sami jí zastiňovali oči před nejhroznějšími zločiny, které musívala potkati. Ano, byla zde zahrnuta povinnostmi - a což je pouhým důsledkem, zahrnuta zásluhami. Všechny její skutky byly dokonalé,všechny byly nejlepší, jak vůbec mohly býti. Nuže, vždycky býti bdělou, ochraňující, horlivou, tak jak jest možno jednati nejen bez hříchu, nýbrž inejkrásnějším způsobem, v rozličných okolnostech každého dne, znamená život neumdlévající duchaplnosti. Co se týká takového života, Moudrost jest ctností nejpřednější. Tedy pro její utrpení a zarmoucení na pozemské pouti ji můžeme vzývati jako Virgo prudentissima.



MARIA JEST „TURRIS EBURNEA", VĚŽ ZE SLONOVÉ KOSTI


23.května

Věž jest stavba, která jest vyšší a nápadnější než ostatní budovy v sousedství. Řekneme-li o člověku, že jest „věží" mezi svými druhy, chceme tím říci, že oni se zdají malí, srovnáme-li je všechny.
Vzorem této zvláštní velikosti jest Blahoslavená Panna. Protože trpěla silnější a důvěrnější úzkostí a bolestí při mučení a ukřižování Páně než kterýkoli z apoštolů - vždyť byla jeho Matkou! - nyní uvažuj, oč vznešenější byla nad každého ve svém hlubokém smutku. Když náš Pán trpěl v agónii, apoštolé únavou usnuli. Nedovedli zápasit s hlubokou svou beznadějností a a malomyslností; nedovedli ji přemoci, zatemnila, ochrnula a přemohla jejich smysly. A brzy nato sv. Petr ho zapřel, když se ho vojáci ptali, zda-li není jedním z učedníků Páně.
A nebyl jen on sám takovým zbabělcem. Apoštolově jeden jako druhý Pána opustili a uprchli, třebas sv. Jan se vrátil. Ba ještě víc, ztratili dokonce víru v něho a domnívali se, že všechna velká očekávání, jež v nich vzbudil, rozpadla se v nic. Jak je to odlišné od statečného chování sv. Maří Magdaleny! A ještě více Panny Matky! Je doslova o ní poznamenáno, že stála pod Křížem. Neseděla v prachu, nýbrž stála vzpřímena, aby přijímala rány, bodání, jež dlouhé utrpení Synovo jí přinášelo každým okamžikem.
Pro své velkomyslné a šlechetné soutrpení, jest vhodně zpodobena ve srovnání s apoštoly jako Věž. Avšak může někdo říci, že věže jsou ohromné, hrubé, těžké budovy, plné nebezpečí a bez krásy, vystavěné pro případ války, ne pro mír; nemající nic z krásy, uhlazeností aleposti, která jest patrna na Marii. Ano, jest tomu tak, ale proto jest nazvána Věží ze slonové kosti, abychom si uvědomili, myslíce na jasnost, čistotu a drahocennost látky, jak výborná jest líbeznost a vznešenost Matky Boží.



MARIA JEST „SANCTA DEI GENITRIX", SVATÁ BOŽÍ RODIČKA


24.května

Jakmile přijmeme z víry velikou základní pravdu, že Maria jest Matka Boží, předkládají senám v zápětí jiné podivné pravdy jako důsledek. A jedna z nich jest, že Maria byla vyňata z obyčejného údělu smrtelníků, ne že nezemřela, nýbrž že se nestala zemí, popelem, prachem. Zemřít musela a také skutečně umřela, jako umřel její syn božský, neboť byl člověkem. A několik různých důvodů jest proto u svatých spisovatelů, že její tělo, ač na chvíli odděleno od duše a uloženo v hrobě, pohřbeno nezůstalo, nýbrž že bylo opět od Pána našeho se svou duší spojeno a vzkříšeno k novému a věčnému životu v nebeské slávě.
A nejjasnějším potvrzením správného našeho úsudku jest to, že i jiní služebníci boží byli z hrobu vzkříšeni a nemůžeme se domnívati, že by náš Pán někomu poskytl takového privilegia, aniž by ho poskytl též své vlastní Matce.
Bylo řečeno u sv. Matouše, že po smrti Páně na kříži „hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých světců vstalo a vyšedše z hrobů po jeho vzkříšení, vešli do svatého města a ukázali se mnohým". 1) Sv. Matouš praví, „mnoho těl zesnulých světců", to jest svatých proroků, kněží a králů z dřívějších dob, vstalo jakoby v anticipaci soudného dne.
Můžeme se domnívat, že Abraham, David, Isaiáš, nebo Ezechiáš by byl tak obšťastněn a ne vlastní Matka Boží? Ona neměla nároku na jeho lásku, měli-li ji jiní? Nebyla mu blíže než největší ze světců starozákonních? A je pochopitelné, že by zákon hrobu mohl být zrušen v těch případech a u ní ne? Právě proto tedy my říkáme s naprostou jistotou, že náš Pán, uchránil-li ji hříchu a jeho následků svým utrpením, neváhal vyliti plnost zásluh právě z téhož utrpení na její tělo stejně jako na její duši.
------------------------------
1) Mat. 26. 52. 53.



MARIA JEST „MATER INTEMERATA", MATKA NEPOSKVRNĚNÁ


25.května

Včerejší úvaha, která navedla zbožné duše k tomu, aby věřili v nanebevzetí naší Paní po její smrti, aniž by byla nucena čekati na všeobecné vzkříšení o soudném dni, jest plodem učení o jejím Neposkvrněném početí.
Početím neposkvrněným se míní, nejen že se Maria nedopustila vůbec žádného hříchu, ba ani lehkého ani v myšlence, ani v slově, ani skutku, nýbrž že i vina Adamova, která se nazývá jinak hříchem dědičným, nikdy nebyla vinou její, jako j est vlastní všem potomkům a dědicům Adamovým.
Nanebevzetím se míní, že nejenom její duše byla vzata po smrti do nebe, nýbrž i její tělo, takže neodpočívalo dlouho v hrobě, jako odpočívají těla ostatních, ano i velikých světců, která očekávají o dni soudném své zmrtvýchvzkříšení.
Jedním důvodem, proč můžeme věřiti, že Panna Maria byla vzata do nebe, jest Kristus sám. Božský Syn miloval ji více, než aby její tělo nechal v hrobě. Druhým důvodem, jejž máme nyní před sebou, jest její svatost. Maria nebyla milá našemu Pánu jen tak, jako je matka milá synovi, nýbrž proto, že vynikala svatostí jsouc plna, ba překypujíc milostí. Adam a Eva byli stvořeni dokonalí a bez hříchu a byla jim poskytnuta
značná míra Boží milosti, a jakožto důsledek, jejich těla se neměla nikdy rozpadnouti v prach. Až pak, po hříchu, bylo jim řečeno: „Prach jsi a v prach se obrátíš" 1) Když tedy Eva, rozkošná dcera boží, nikdy by se nebyla stala prachem, nebýt jejího provinění, jak bychom mohli říci, že toho daru, jejž Eva zhřešivší ztratila, nedostalo se Marii, která nikdy nezhřešila! Čeho se Maria dopustila, že by měla ztratiti výsadu, danou našim prarodičům při stvoření? Mohl by její půvab utrpěti porušení a její zářné zlato býti zatemněno bez určitého důvodu? Naprosto ne. Proto tedy věříme, že byla vzkříšena a ač zemřela na nějakou chvíli, jako umřel náš Pán, jistě jako on, jeho všemohoucností byla z mrtvých vzkříšena.
------------------------------
1) Gen. 3. 19.



MARIA JEST „ROSA MYSTICA", RŮŽE TAJEMNÁ


26.května

Maria jest nejlíbeznějším květem, jaký vůbec kdy vykvetl v duchovním světě. Je to jen mocí Boží milosti, že z této vyprahlé a opuštěné země vypučely květy svatosti a slávy. A Maria jest jejich Královnou. Jest královnou duchovních květin; proto se nazývá Růží, neboť růže jest velmi vhodně nazývána nejkrásnější z celé květeny.
Ba ještě víc, jest nazývána mystickou neboli skrytou růží („mystický"totiž znamená „skrytý", „tajemný"). Jak to, že ona jest před námi skryta více než ostatní světci? Co se míní tímto zvláštním přívlastkem, jejž dáváme jedině Marii? Odpovědna otázku přivádí nás k třetímu z důvodů, proč věřit ve znovuspojení jejího svatého těla a duše, a v její nanebevzetí brzy po smrti, místo aby prodlévala v hrobě až do všeobecného zmrtvýchvstání, až do soudného dne.
Jest tomu takto: nebylo-li její tělo vzato do nebe, kde jest? Jak nám může býti skryto? Jak to, že jsme neslyšeli nic o jejím hrobě, že snad jest tu nebo tam? Proč nejsou k němu konány pouti? Proč nemáme relikvií, abychom je mohli předložiti jako ostatky jiných svatých? Není-liž to přirozený pud, který nás nutí uctívati místa, kde jsou naši mrtví pohřbeni? Čestně pohřbíváme těla našich velikých mužů. Sv. Petr mluví o náhrobku Davidovu jakožto známém za jeho dob, ačkoliv David zemřel před mnoha sty lety. Když tělo Páně bylo sňato s kříže, bylo vloženo do hrobu poctivce. Takové cti se též dostalo sv. Janu Křtiteli, o jehož hrobě, všeobecně tehdy známém, mluví sv. Marek. Křesťané od nejdávnějších dob chodili ze všech krajin do Jerusalema, aby uviděli svatá místa. A když minula pronásledování, ještě větší pozornost věnovali tělům svatých, na příklad sv. Štěpána, Marka, Barnabáše, Petra, Pavla a ostatních apoštolů a mučedníků. Jejich těla byla převážena do velkých měst a částky z nich byly posílány na ta nebo ona místa. Proto už od prvních časů až po naše dni vynikající a charakteristickou známkou Církve byla největší láska a úcta k tělům svatých. Nuže, byl-li kdo více než ostatní hoden nejpozoruhodněiší péče, byla. to naše Paní. Proč tedy neslyšíme nic o těle Blahoslavené Panny a o jejích ostatcích, o každém zvlášť? Proč jest pro nás skrytou růží? Bylo by pochopitelné, že ti, kteří byli tak uctivi a starostliví o těla světců a mučedníků, že by nedbali - té, která jest Královnou svatých a Královnou mučedníků, té, která byla Matkou Pána našeho? To je nemožné. Proč, proč tedy jest růží tajemnou ? Prostě proto, že její svaté tělo jest v nebi, ne na zemi.



MARIA JEST „TURRIS DAVIDICA", VĚŽ DAVIDOVA


27.května

Nejprostěji řečeno, věž jest stavba vybudovaná na obranu proti nepřátelům. David, král israelský, vystavěl za tím účelem pozoruhodnou věž, a stejně jako on jest obrazem nebo typem našeho Pána, tak i jeho věž jest obrazem, zpodobňujícím Matku Boží.
Maria jest nazývána Věží Davidovou proto, že tak znamenitě dostála svému úkolu, hájíc svého božského Syna před útoky jeho nepřátel. Byl by roven nekatolíkům, kdo by se domníval, že projevy úcty, již vzdáváme jí, odporují nejvyšší úctě, kterou jsme povinni jemu, totiž že prý podle učení Církve katolické Panna Maria zastínila Ježíše. Avšak tato domněnka jest naprosto lichá.
Neboť jestliže sláva Mariina jest vskutku tak veliká, jak by neměla být sláva toho větší, toho, jenž jest Pánem i Bohem Panny Marie? Vždyť on jest nekonečně nad svou Matkou; a všechna milost, která ji naplnila, jest jen vylití a nadbytek jeho nepochopitelné svatosti. A podívejme se, zdali nás témuž učí historie. Podívejme se na krajiny protestantské, kde odhodili veškeré pobožnosti mariánské už před čtyřmi stoletími pod záminkou, že zvětší slávu jejího Syna, přestanou-li mysliti na ni. Následoval skutečně očekávaný výsledek po rouhavém chování vůči Marii? Právě naopak - země, které se tak zachovaly, Německo, Švýcarsko, Anglie, přestaly z velké části vůbec ctíti Krista Pána a odpadly od víry v jeho božství, zatím co katolická Církev, kdekoli na světě, vyznává Krista jako pravého Boha a pravého člověka tak rozhodně, jako činila vždycky. A bylo by věru prapodivné, kdyby tomu někdy bylo jinak. Proto jest Maria „ Věží Davidovou".



MARIA JEST „VIRGO POTENS", PANNA MOCNÁ


28.května

Převeliký vesmír, na nějž se díváme ve dne v noci, nebo který jmenujeme též světem přirozeným, jest řízen pevnými zákony, jež stanovil Stvořitel a těmito podivuhodnými zákony jest v ustavičném bezpečí před hmotnou katastrofou a škodou. Jeden díl světa může si odporovati s druhým, mohou v něm býti změny vnitřní, avšak díváme-li se na něj jako na celek, jest schopen vytrvati na věky. Proto Žalmista zpívá: „Založil zemi na základu jejím: nenakloní se na věky." 1)
Takový jest svět přirozený; jest však ještě jiný svět a daleko podivuhodnější. V něm jest síla, která dovede změniti a podrobiti si svět viditelný, která může zrušiti jeho zákony a obrátiti je proti nim samým; jest to svět andělů a svatých, Církve svaté a jejích dítek - a zbraně, pomocí nichž rozkazují zákonům, jsou mocné modlitby.
Modlitbou může býti učiněno všechno, co přirozeným způsobem je nemožno. Noe se modlil a Bůh řekl, že nikdy už potopa nevytopí lidstvo. Mojžíš se modlil a deset hrozných ran padlo na Egypt. Josue se modlil a slunce se zastavilo. Samuel se modlil a přivolal dolů s nebe oheň. Eliseus se modlil a mrtvý vstal živ. Ezechiáš se modlil a nesmírné množství vojsk Assyrských bylo poraženo a zahynulo.
Proto jest Blahoslavená Panna nazývána Mocnou, ba někdy Všemocnou, neboť má více než kdo jiný, více než všichni andělé a světci, veliký a převládající dar modlitby. Nikdo nemá takového přístupu k Všemohoucímu jako jeho Matka, nikdo nemá takových zásluh jako ona. Její Syn jí neodepírá nic, oč prosí; a v tom jest její síla. Pokud ona chrání Církev, ani výšiny a hlubiny, ani lidé a mocnosti, ani velcí králové, ani dovednost lidská, ani násilí národů nemůže nám uškoditi. Neboť lidský život je krátký, Maria však vládne v nebesích, Královna na věky.
------------------------------
1) Ž. 14. 5.



MARIA JEST „AUXILIUM CHRISTIANORUM", POMOCNICE KŘESŤANŮ


29.května

Slavná naše královna od té doby, co byla vzata na nebesa, prokázala nespočetně mnoho služeb vyvolenému lidu Božímu na zemi a jeho Církvi svaté. Název MPomocnice křesťanů" vztahuje se na ty služby, z nichž Posvátný úřad uvádí pět, vzpomínaje a odvolávaje se na příhody, pro které Maria jest tak nazývána, uváděje je více méně v souvislost s růžencem.
První zázrak se stal tehdy, když sv. Dominik zavedl pobožnost sv. růžence, když s pomocí Blahoslavené Panny přemohl a vyhladil hroznou heresi albigenských v jižní Francii.
Druhým zázrakem bylo veliké vítězství křesťanského loďstva nad mocným sultánem tureckým, které bylo dopřáno jako odpovědna prosby papeže sv. Pia V. a na modlitby růžencových bratrstev po celém světě křesťanském. Na věčnou památku tohoto podivuhodného milosrdenství papež Pius vložil invokaci „Auxilium christianorum" do mariánských litanií. A papež Řehoř XIII., jeho nástupce, zasvětil první neděli říjnovou, den to vítězství, Panně Marii Růžencové. (Nyní slaví se 7. října.)
Po třetí dle slov Posvátného úřadu: „slavné vítězství získané u Vídně pod ochranou Blahoslavené Panny nad nejukrutnějším sultánem tureckým, který šlapal po šíjích křesťanů. Na věčnou památku tohoto dobrodiní papež Innocent XI. zasvětil neděli v oktávu Narození Panny Marie jejímu vznešenému Jménu." (Teď se slaví 12. září.)
Čtvrtý případ její pomoci bylo vítězství opět nad nespočetným vojskem tureckým v Uhrách na svátek sv. Marie Sněžné; byla to odpověď na slavné pobožnosti růžencových bratrstev. Při této příležitosti papež Klement XI. a Benedikt XIII. novou ctí a výsadami obdařili pobožnost sv. Růžence.
A po páté pomohla Panna Maria, když znovu pozvedla papežskou moc časnou, na začátku století 19. po pádu Napoleona I., císaře francouzského, který odvedl totiž papeže ze Svatého města do zajetí. Na památku svého vysvobození papež Pius VII. vyvolil 24. květen, den onoho milosrdenství, za svátek Pomocnice křesťanů na ustavičné díkůvzdání.



MARIA JEST „VIRGO FIDELIS", PANNA VĚRNÁ


30.května

Tato invokace Blahoslavené Panny jest jedna z těch, které patří výlučně Marii a to od té doby, kdy byla vzata na nebe a slavně korunována po pravici svého božského Syna. Jakým způsobem jí náleží, jasně poznáme, když rozvážíme některé z příkladů, jež uvádí Písmo svaté, mluvíc o věrnosti.
Slovo věrnost znamená oddanost představenému nebo přesnost v plnění svých povinností. V tomto druhém významu hodí se též všemohoucímu Bohu samému, jenž ve své veliké lásce, kterou nás miluje, ráčil omeziti svou vlastní moc, dávaje nám své slovo, že nás chce ochraňovat ve všech zkouškách a pokušeních, zvolíme-li si ho za svůj podíl a vložíme-li sami sebe v jeho ruce, a že nás bezpečně přivede do nebe. A aby nám dodal odvahy a nadchnul nás, připomíná nám na mnohých místech Písma, že on jest Bohem věrným, věrným Stvořitelem.
A tak i jeho praví světci a služebníci mají zvláštní přívlastek „věrnosti", že jsou věrni jemu a On jim, že jsou prostě poslušni jeho vůle, horlíce o jeho čest, pečlivě zachovávajíce posvátné zájmy, které on jim svěřil. Abrahám jest nazýván věrným, Mojžíš jest prohlášen věrným v celém svém domě, David z téhož důvodu jest zván
„mužem podle božího srdce 1) sv. Pavel opětuje díky, že „Bůh ukázal se mu věrný", a o soudném dni Bůh řekne všem, kdož dobře zacházeli se svými talenty: „Dobře, služebníku dobrý a, věrný". 2)
Maria podobně vynikajícím způsobem jest věrna svému Pánu a Synu. Nikdo ať se nedomnívá ani na okamžik, že ona není svrchovaně horlivá o jeho čest a ať si nekatolíci nemyslí, že povýšiti ji je tolik, co býti nevěrný Ježíši. Její věrní služebníci jsou ještě věrnější jemu, neboť stejně jako se odměňuje svým přátelům, stejné musila by považovati ne za přítele, nýbrž za zrádce toho, kdo by jí dával přednost před Synem. Jako on jest horlitelem o její čest, tak ona horlí o slávu jeho. On jest Pramenem milosti a všechny její dary jsou z jeho dobrotivosti. Ó Maria, uč nás vždy ctíti Syna tvého jako jediného Stvořitele a nauč nás svým pobožnostem, ze všech tvorů nejomilostněnější, Maria!
------------------------------
1) Skutk. 13. 22.
2) Mat. 24. 21.



MARIA JEST „STELLA MATUTINA", HVĚZDA JITŘNÍ


31.května

Hvězda jitřní - po černé noci, avšak zvěstující slunce.
Jaký jest nejpříhodnější, nejúplnější symbol vzatý ze světa smyslového a viditelného, který by byl s to, představiti nám všechnu blaženost onoho světa vyššího, jenž jest za našimi vjemy tělesnými? Jaká máme nej věrnější znamení a přislíbení zde na zemi, ač mohou být velmi slaboučká, že den ke dni chováme naději, uviděti den překrásný a vzácný? Ať jsou jakákoliv, jistě Požehnaná Matka Boží si je může připočítati jako svá vlastní. A je tomu tak: dva symboly jsou jí připsány jako její zvláštní jména v Litaniích, symbol hvězdy na nebi a symbol květiny na zemi. Maria jest zároveň Rosa mystica a Stella matutina.
Ač se jí oba názory stejně dobře hodí, přece „Hvězda jitřní" je krásnější a to ze tří důvodů.
Za prvé, růže patří zemi, avšak hvězda má místo na nebi; a Maria již neprodlévá v tomto dolním světě. Žádná změna nepostihne hvězdy nahoře, ani rozběsněný oheň ani voda ani země ani zduch. A zjevují se nám vždy zářné a podivné, nad všemi krajinami naší zeměkoule, nad všemi rasami lidskými.
Za druhé, růže má život zcela kratičký; její zánik jest tak jistý jako její líbeznost a vůně, když se zplna rozvila. A Maria jako hvězdy vytrvá na věky, stejně zářící nyní jako o dni svého nanebevzetí, stejně čistá a dokonalá někdy, až soudit přijde její Syn.
A za třetí, jest to jen Mariina výsada, že jest hvězda jitřní, která ohlašuje slunce. Nesvítí pro sebe, ani sama ze sebe, nýbrž jest odleskem svého i našeho Vykupitele a oslavuje jej. Zjeví-li se v temnotách, víme, že on jest na blízku. On jest alfa a omega, první a poslední, začátek a konec. Hleď, přichází rychle, s odměnou svou přichází, aby odplatil každému podle skutků jeho. Vpravdě přicházím rychle.1) Amen. Přijď, ó Pane Ježíši!
------------------------------
1) Zjev. 22. 20.



MEMORANDUM


I.
1. Těžko jest vžít se v myšlení člověka, který rozumí učen! o Neposkvrněném početí a přece něco namítá proti němu, a je mi až stydno dále o tom mluviti. Vytýkali mi, že jsem hájil toto učení v jedné ze svých prvých knih před dvaceti lety. Avšak právě tento fakt poslouží mi k obhajobě proti výtce, neboť jak mně to nemělo být nesnadné tehdy, je-li věc skutečně nesnadno pochopitelná.
2. Což neuvážil onen můj odpůrce, že Eva byla stvořena bez hříchu dědičného? Nuže, proč ho to přímo neudeřilo? Byl by ochoten uctívati Evu v tomto stavu milosti ? Proč ne tedy Marii ?
3. Což nevěří, žesv. Jan Křtitel měl milost Boží, t. j. byl znovuzrozen, dříve než se narodil? Co jiného věříme o Marii, než že jí dána byla milost od prvého okamžiku jejího bytí.
4. Neříkáme, že by Maria nevděčila za svou spásu smrti svého Syna. Ba naopak, tvrdíme, že Maria ze všech dítek Adamových jest v nejplnějším smyslu plodem a koupí jeho umučení. Kristus Pán pro ni učinil daleko více než pro jiné. Těm dal milosti a znovuzrození v jistém okamžiku jejich pozemského života, ji při nejprvnějším počátku.
5. Neoddělujeme její přirozenosti od přirozenosti ostatních lidí. Ačkoliv ji neradi jmenujeme, jak praví sv. Augustin, v jedné rovině s těmi, o nichž platí zmínka o hříchu, přece jistě by byla bývala křehkým stvořením, jako Eva, bez milosti boží. Přehoj ný dar milosti učinil j i tou, jaká byla hned na počátku. Nebyla to její přirozenost, která jí zabezpečila vytrvalost, nýbrž nadbytek milosti, která bránila přirozenosti jednati tak, jak přirozenost jednati je vždy nakloněna. Není rozdílu v druhu mezi ní a námi, ačkoliv je nepochopitelný rozdíl ve stupni. Ona i my jsme prostě zachráněni milostí Kristovou. - Proto nevím opravdu, abych mluvil upřímně, v čem je nesnáz. Dodávám, že ono učení není mé vlastní, soukromé. Nikdy jsem neslyšel o katolíku, který by měl jiného mínění. Ani jsem neslyšel, že by kdo jiné mínění podporoval.
II.
Dále, bylo to učení prvotní? Víme, že se k zjevení nemůže nic přidati. Bylo dáno jednou pro vždy - avšak čím více věků uplynulo, tím lépe a jasněji se rozumí tomu, co bylo dáno jednou provždy. Největší svatí Otcové a Světci byli na omylu v tom smyslu, že o věcech, které nebyly ještě prozkoumány a Církev o nich nic neprohlásila, nedosti přesnými výrazy projevovali svá mínění. Na přiklad:
1. Athanášské vyznání víry praví, že Syn jest „immensus" (v protestantské versi „nepochopitelný"). Biskup Bull, jinak obhájce přednicejských Otců, diví se, že skoro všichni zdají se býti neznalými neviditelnosti a nezměrnosti Božského Syna. Zdali také já myslím aspoň na chvilku, že toho byli neznalí? Ne, jen tolik se domnívám, že mluvili nedůsledně, neboť odporovali jiným bludům a nezpozorovali toho, co řekli. Když však vyvstal blud ariánský a viděli, jak bludaři využili jejich slov, odvolali je.
2. Zdá se, že velcí Otcové čtvrtého století, aspoň většina jich, soudí o lidské přirozenosti Pána našelio, že byl v mládí neznalý a že sílil v učení, jak prý to o něm říká sv. Lukáš. Toto učení bylo zavrženo Církví v následujícím století, když povstali monofysité.
3. A stejně jsou známi někteří Otcové, kteří jak se zdá, popírají hřích dědičný, věčné tresty atd.
4. Dále proslavený symbol „consubstantialis" - „soupod-statný", patříc! Synovi, jak jest v krédu nicejském, byl odsouzen velikým koncilem antiošským, na němž byli i světcové, už před sedmi sty lety. Proč? Protože onen koncil mínil tím slovem něco jiného.
Nuže, co se týče nauky o Neposkvrněném početí, bylo toto učení zahrnuto v dřívějších dobách, nikdy však nebylo popřeno. Ve středověku bylo popřeno od sv. Tomáše a sv. Bernarda, leč oni chápali to slovo v naprosto jiném smyslu, než jak ho Církev nyní užívá. Rozuměli tomu ve vztahu k Matce Páně a myslili, že to odporuje Písmu: „a v hříších počala mě matka má", kdežto my nemluvíme o Neposkvrněném početí leč jen ve spojení s Marií. Ostatní nauky (proti nimž i sv. Tomáš a sv. Bernard se stavěli) jsou skutečně heretické.
III.
Co se týká jen zběžného poznání naší blahoslavené Panny, často opakovaný rozdíl mezi Marií a Evou se zdá vskutku velmi silný. Byl shledán u sv. Justina, sv. Irenea a Tertulliana, u tří nejranějších Otců a to ve třech rozdílných světadílech, v Gallii, Africe a Sýrii. Na příklad: „Pouto vytvořené neposlušností Evinou bylo rozvázáno poslušností Mariinou; co panenská Eva svázala skrze svou nevěru, Panna Maria rozvázala svou věrou." Jinde: „Panna Maria se stala zástupcem (Paraklétem) panenské Evy, protože jako lidstvo bylo spoutáno smrtí skrze pannu, skrze pannu může býti zachráněno, aby byla totiž udržena rovnováha, neposlušnost panny skrze poslušnost druhé panny."
(Sv. Ireneus Haer. v. 19.) Nebo: „Jako Eva, stavši se neposlušnou, stala se příčinou smrti sobě i všemu lidstvu, tak Maria nesouc předurčeného člověka, jsouc stále panou, pro svou poslušnost se stala PŘÍČINOU SPÁSY jak sobě, tak všem lidem." A ještě dále: „Eva jsouc panna a neporušená porodila neposlušnost a smrt, Panna Maria však majíc víru a radost, když Gabriel jí přinesl zvěstování, odvětila: staniž se mi podle slova tvého". Na konec: „Co poskvrnila Eva nevěrou, Maria věrou očistila."
1. Nuže, můžeme popříti, co vidíme z těchto Otců, kteří jsou nejprvnější z prvních, že Maria jest typem ieny jako Eva, že obě byly vybaveny zvláštními dary milosti a že Maria se zdarem obstála tam, kde Eva poklesla?
2. A jaké světlo vrhají na učení o dvou žebřích sv. Alfonsa, o němž se děje někdy zmínka! Vidíte podle těchto nejdávnějších Otců, že Maria odčinila, čeho se dopustila Eva; lidstvo jest zachráněno skrze Pannu; poslušnost Mariina stala se příčinou spásy všemu lidskému pokolení. Ba ještě víc, př«ný způsob, jakým to Maria činí, jest označen v názvu, jímž Marii volají nejstarší Otcové: orodovnice. Téhož slova se užívá o našem Pánu a Svatém duchu Pána našeho, když za nás oroduje ve své vlastní osobě, o Duchu svatém, když oroduje skrze světce. To jest bělostná cesta, kdežto vlastní a zvláštní cesta Páně jest cesta krvavá, totiž v přinášení oběti.
3. A ještě dále, jaké světlo vrhají tyto stránky na dva Texty! Naše čteni zní: „Ona potře hlavu tvou". Nuže, sám tento fakt naší verse „ona potře" má svou váhu, neboť proč by právě naše čtení nemělo býti správné? Vezmi konkordanci Písma a viz, jak Písmo celé souvisí, když je vykládáme. O boji mezi ženou a hadem se mluví v Genesi. Kdo jest hadem? Nikde to Písmo neříká, až v 12. kapitole
Apokalypsy. Tam jest konečně po prvé vyloženo, že „hadem" se míní zlý duch. Nuže, za jakých okolností se to uvádí? Proč opět u viděn! Ženy, jeho nepřítelkyně - a zase jako v prvém zjevení v Genesi žena má „símě", tak zde má „dítě". Můžeme tedy říci, že ona žena z třetí kapitoly Genese jest Maria? A je-li tomu tak, a je-li naše čtení správné, prvé proroctví, které vůbec bylo dáno, staví proti sobě druhou a první ženu - Marii a Evu, stejně jako to činí sv. Justin, sv. Ireneus a Tertullian.
4. Ba ještě víc, pozoruj přímý vztah tohoto proroctví k Neposkvrněnému početí. Byl boj mezi Ženou a Hadem. Co nejpřesněji se to naplnilo, když nebyla Maria poskvrněna ani stínem hříchu a když neměla s hříchem pranic společného - neboť kdo hřeší, natolik má společného s ďáblem, natolik hřeší.
IV.
A teď bych chtěl upozornit, proč takto uvádím Otce a Písma. Ne proto, abych dokazoval nauku, nýbrž abych ji zbavil oné obludné nepravěpodobnosti, která může učinit člověka skrupulantem, aby ji nepřijal, když Církev ji prohlásí. Nějaký protestant je ochoten říci: „Ó, já skutečně nikdy, nikdy nechci přijmout takovou nauku z rukou Církve a raději bych tisíckrát a tisíckrát dokázal, že Církev mluvila falešně, než aby byla tak hrozná nauka pravdivá. „Nuže, můj dobrý muži, PROČ? Neodbíhej od věcí v tak podivném jednání, jako kůň, plašící se před tím, čeho nezná. Rozvažuj, co jsem řekl. Je to konec konců určitě iracionální? Je to určitě proti Písmu, je to určitě proti nejstarším Otcům, je to určitě modloslužebné? Nemohu se udržet smíchu, když kladu tyto otázky. Avšak pověz raději, nemůže se něco říci v prospěch nauky z rozumu, ze zbožnosti, ze starobylosti, z inspirovaného Textu? Ano, můžete neviděti vůbec žádného důvodu, proč věřiti hlasu Církve; můžete ještě nedosáhnout víry v ni, avšak co má tato nauka zde na zemi společného s otřesením vaší víry v ni, máte-li ji, nebo co má společného s tím, že jste jí chladně odmítnut, začal-li jste se domnívat, že může být od Boha, toho nedovedu pochopit. Mnohé, mnohé nauky jsou daleko těžší než nauka o Neposkvrněném početí. Nauka o dědičném hříchu je nevýslovně těžší. Právě Maria nemá této obtíže. Není obtížné věřit, že duše je spojená s tělem bez dědičného hříchu, ale daleko větší tajemství je, že miliony a miliony lidí se rodí s ním. Naše učení o Marii má právě o jednu nesnáz méně než naše učení o lidském pokolení „in genere".
Pravím naprosto otevřeně: může býti o soudném dni mnoho prominuto dobrým i špatným, že nebyli katolíky, jediné však nemohu pochopiti řeč: „Pane, nauka o Neposkvrněném početí byla tak abstraktní, co se týče Tvé milosti, tak nedůsledná, co se týče Tvého utrpení, v takovém rozporu s Tvým slovem v Genesi a Apokalypse, tak nepodobná učení Tvých prvních světců a mučedníků, že jsem měl právo (!) zavrhnouti ji za každou cenu, i Tvou Církev, protože jí učila. Jest to taková nauka, že pokud se jí týče, můj vlastní úsudek mě plně ospravedlnil, že jsem odporoval soudu Církve. A tím se obhajuji, že jsem žil a zemřel jako protestant!"



OBSAH


ÚVOD
1. Květen - měsíc přislíbení
2. Květen - měsíc radosti NEPOSKVRNĚNÉ POČETÍ
3. Maria jest Virgo purissima, Panna nejčistší
4. Virgo praedicanda, Panna slavná
5. Mater admirabilis, Matka podivuhodná
6. Domus aurea, Dům zlatý
7. Mater amabilis, Matka přemilá
7. Rosa mystica, Růže tajemná
8. Virgo veneranda, Panna ctihodná
9. Sancta Maria, Svatá Maria ZVĚSTOVÁNÍ
10. Maria jest Regina angelorum, Královna andělů
11. Speculum justitiae, Zrcadlo spravedlnosti
12. Sedes sapietiae, Stolice moudrosti
13. Janua coeli, Brána nebeská
14. Mater Creatoris, Matka Stvořitele
15. Mater Christi, Matka Kristova
16. Mater Salvatoris, Matka Spasitele BOLESTIPLNÁ
17. Maria jest Regina martyrům, Královna mučedníků
18. Vas insigne devotionis,Nádoba vznešené pobožnosti
19. Vas honorabile, Nádoba počestná
20. Vas spirituále, Nádoba duchovní
21. Consolatrix afflictorum,Potěšení zarmoucených
22. Virgo prudentissima, Panna nejmoudřeji
23. Turris eburnea, Věž ze slonové kosti NANEBEVZETÍ
24. Maria jest Sancta dei Genitrix, Svatá boží rodička
25. Mater intemerata, Matka neposkvrněná
26. Rosa mystica, Růže tajemná
27. Turris Davidica, Věž Davidova
28. Virgo potens, Panna mocná
29. Auxilium Christianorum,Pomocnice křesťanů
30. Virgo fidelis, Panna věrná
31. Stella matutina, Hvězda jitřní
MEMORANDUM